Sobota 6. září 2025
V pozvánce, kterou turisté z Královéhradeckého kraje, pořadatelé slavnosti vzniku Masarykovy chaty, umístili na web, byly mimo jiné i základní údaje o tomto významném místě:
Masarykova chata se nachází na hřebeni Orlických hor, na území bývalé osady Šerlich založené na přelomu 17. a 18. století, v nadmořské výšce 1019 metrů a po celé jedno století slouží turistům, výletníkům i milovníkům hor jako útočiště a místo odpočinku. Otevřena byla v roce 1925 za přítomnosti významných osobností tehdejší doby a dodnes je symbolem první republiky, vlastenectví a turistické tradice.
Projekt chaty připravil významný architekt Bohuslav Fuchs, žák Jana Kotěry.
Základní kámen byl položen v září 1924 a o rok později, 27. září 1925, byla chata pod patronací Aloise Jiráska otevřena. On sám se však slavnostního aktu nezúčastnil.
Osudy chaty od té doby kopírovaly dramatické dějiny 20. století. V době druhé světové války byla odstraněna busta prezidenta Masaryka, aby byla uchráněna před okupanty. Po válce byla opět navrácena, avšak v 50. letech znovu zmizela a na své místo se trvale vrátila až v roce 1991, kdy byla chata znovu předána KČT.
Dnes Masarykova chata, která byla už roku 1958 zapsána na seznam kulturních památek, nabízí turistům i návštěvníkům stylové ubytování, k dispozici je asi padesátka lůžek, a je výchozím bodem k výletům na Velkou Deštnou, Vrchmezí, do rezervace Bukačka nebo do sousedního polského střediska Zieleniec. A to jak během letní, tak zimní sezony. Už celé století tak zůstává srdcem turistiky v Orlických horách.
Vyjeli jsme ráno v 7.30 z Jihlavy autem s Pavlem a Mílou Bradovými a Václavem. Počasí zlobilo, chvílemi drobný déšť, po krásných dnech první deštivý. Silně se ochladilo, my jsme jeli do Orlických hor, kde bylo zataženo, mlha a každou chvíli dešťové přeháňky. Auto jsme nechali na parkovišti pod Masarykovou chatou a vystoupali do kopce k ní. Bylo po desáté, když nás organizátoři přivítali a obdarovali pamětním listem s akvarelovým obrázkem Masarykovy chaty a vizitkou s vyobrazením chaty a Masarykovy busty.
Zašli jsme do chaty, dali si občerstvení a čekali do 11té hodiny, kdy začínala slavnost na plošině před budovou. Naštěstí v té době ustal déšť – vyslechli jsme projevy starostky Deštného, pak předsedy oblasti KČT Hradec Králové, účastníky pozdravil i člen KČT, majitel CK Hoška Tour z Lázní Bělohrad. Závěrečné slovo patřilo emeritnímu předsedovi KČT Ing. Janu Havelkovi – jeho projev měl, jako vždycky, vysokou úroveň!
Předešlou, i následující fotografie v tomto článku mi poskytla Míla Bradová – děkuji! 🙂
Pak jsme šli na oběd do historické restaurace chaty – nabídka byla sestavena z jídel, která měl rád Masaryk – s Mílou jsme si daly kachnu, knedlík, zelí – naposledy jsme se tak rozmazlovaly v Benešově při Posledním puchýři a občas si na tu dobrotu zavzpomínáme. U velkého stolu jsme si příjemně povídali s turisty z Královéhradeckého kraje, nikoho z Vysočiny jsme tu neobjevili. Interiér chaty jsem viděla poprvé, jsem šťastná, že konečně! Je uvnitř dřevem vykládaná, restaurace s kapacitou 55 míst. Dominantu jídelny tvoří nosný válcový sloup ozdobený řezbami akademického sochaře Josefa Kubíčka, pod stropem je zajímavý basreliéf vousatého horala, který jakoby vypadl z oka Rampušákovi, novodobému duchu Orlických hor. Autorem řezby z roku 1941 je Ludvík Gozebel.
Před chatou jsme si prohlídli Masarykovu bustu na kamenném pilíři, základní kámen a pak se vydali k autu. Podle sdělení organizátorů se akce zúčastnilo 350 lidí.
Přestávalo pršet. Jak jsme sjížděli dolů z hor, bylo stále tepleji a slunce nabývalo vlády. Přijeli jsme do Častolovic, kde už bylo krásně a slunečno! Bylo krátce před 3. hodinou a ve 3 začínala prohlídka zámku, kterou jsme absolvovali. Od doby, kdy jsme tu byli s Mirkem, se některé věci změnily, ale docela jsem se orientovala.
Pak jsme šli na kávu do místní kavárny, která byla zařízena s jemným vkusem bývalé zámecké paní Diany Sternbergové, vystudované bytové architektky. Majitelka zámku Častolovice zemřela loni ve věku 88 let.
Při příjezdu na Vysočinu svítilo slunce a neděle byla zářivě krásná.
V pátek 5. září před návštěvou Šerlichu jsme byli všichni výše jmenovaní (v rámci hudebního festivalu Mahler Jihlava 26/4 – 2/10/25) na klavírním koncertě v jihlavské ZUŠce, kde vystoupili manželé Xin Wang (Číňanka žijící léta v Německu) a Florian Koltun (Němec) – hráli Bacha, Brahmse (Uherské tance), Dvořáka (Slovanské tance v jejich technicky dokonalé interpretaci mi přišly poněkud neslovanské 🙂 ), oba protagonisté měli úžasný ajfr, který souzněl s Uherskými tanci, ale slovanská Dumka byla méně zadumaná než bývá 🙂 ). Avšak celkově skvělý zážitek.
Ve středu 3. září jsme v rámci uvedeného festivalu navštívili kostel sv. Petra a Pavla v Nové Říši, kde v 19 hodin začínal koncert s názvem Nejen oči, ale mysl k Bohu!.
Program: Anton Laube, Pavel Vranický, Maurus Haberhauer (moravský skladatel vlastním jménem Josef František) – zvláště krásné!
Zpěv Michaela Šrůmová – soprán, Jana Horáková Levicová – mezzosoprán, Český chlapecký sbor Boni Pueri (andělský chór), Wranitzky Kapelle řídil dirigent Marek Štilec.
