Ne, u nás je pořád svátek
Chci se s vámi podělit o svoje zážitky v minulém týdnu. Všichni víme, že Vysočinu navštívil prezident s chotí. V úterý 11. 9. byl krásný den, a tak jsem se vydala (samozřejmě pěšky) z Bedřichova na náměstí v Jihlavě, abych byla přítomna té slávě. Ačkoliv počasí zrána nebylo nejlepší, krásně se spravilo, což pan prezident přičetl na vrub globálnímu oteplování. Bylo nás hodně, kteří jsme chtěli vidět a slyšet… Nejprve jsme slyšeli telčský bigbend (bezvadný), pak jsme slyšeli projevy Našich Vyvolených. Všichni se snažili, ale mne zaujaly dva momenty: paní Livie Klausová mluvila opravdu moc hezky (nevím, zda to má tak dobře promyšlené nebo je skutečně tak lidská), a dále mě „dostal“ hejtman kraje svou odpovědí – na prezidentovu otázku, zda mají Vyvolení z Vysočiny mezi sebou rozpory, odpověděl (po dramatické odmlce): Když se podíváme, jak to vypadá u vás nahoře, tak musím říci, pane prezidente, že my zde dole jsme sjednocení dokonale.
Náladu veskrze slavnostní jsem se rozhodla umocnit návštěvou domu ve Znojemské ulici, kde je výstava Mladý Gustav Mahler a Jihlava. Strávila jsem tam dobré dvě hodinky prohlížením starých fotek a čtením popisků k nim. Pěšky jsem docapala domů velkým okruhem kolem Jihlavy.
Ve středu byl ve Třešti v Cihelně slavnostní program kvůli návštěvě prezidenta. Ještě nikdy jsme v Cihelně nebyli, tak jsme se rozhodli, že tam pojedeme. Mimo jiné tam hrál třešťský Zatrestband s Petrem Píšou (ten teď hostuje v Národním divadle) a to byl dobrý důvod zajet tam. A opravdu jsme viděli, že to místo je pro pořádání kulturních akcí moc dobré (skutečně stodola – obvodové zdi, střecha, na jedné straně pódium). Plno lidí, bezvadná muzika a do toho přišel prezident (bez Livie, která musela do Prahy). Po krátkých proslovech se vrhnul do víru tance a ochrance vstávaly vlasy hrůzou na hlavě (možná proto většina jeho hlídačů má vyholené hlavy, aby nebylo vidět jejich hnutí mysli). Prezident šel doslova z náruče do náruče, tancoval dobré dvě hodiny, asi se mu to líbilo…
Ve čtvrtek odpoledne jsme jeli s Mirkem na kole, jen tak okolo Jihlavy, asi 40 km, abychom se trochu rozhýbali. Jsme samá zábava.
V pátek 14. 9. 2007 pořádal KČT Tesla tradiční pochod Kolem noční Jihlavy po historických pamětihodnostech. Tato akce se těší velké oblibě, vždycky bývá účast daleko přes 300 pochodníků. Navíc byl nádherný den, tak jsme vyšli brzy odpoledne a poslechli jsme si koncert Velkého smyčcového orchestru ZUŠ, který se konal na náměstí při příležitosti zahájení šestého Mahlerova festivalu, a pak už jsme přešli ke startu pochodu na Hrádku v lesoparku Heulos. Potkali jsme se s mnoha známými, což byl v podstatě důvod naší účasti, protože jihlavské historické pamětihodnosti jsme už obešli bezpočtukrát. Bylo hezké potkávat se, usmívat se, rozhlížet se a zapomenout na problémy (a také o tom turistika je). Cíl byl ve vstupním prostoru do ZOO a teď se musím přiznat, že jsme nečetli propozice – povídali jsme si, usmívali jsme se, sešli jsme z cesty pravé a cíl jsme hledali na Hrádku, kde nás samozřejmě nikdo neočekával…
Tak už v úplné tmě jsme museli udělat ještě jedno kolečko lesem, abychom přišli do cíle. A to si o sobě myslíme, že jsme zkušení turisti a značkaři k tomu! 🙁
Za odměnu dali i nám zbloudilým krásný diplom, špekáček k opečení na ohýnku a možnost prohlédnout si krásné fotky z jejich akcí. Ani se nám nechtělo domů, ale na víkend máme plánovaný cyklovýlet, tedy časné vstávání…
Podívejte se na několik fotek ze startu pochodu Kolem noční Jihlavy:
2 odpovědi na “Všední dny?”