Vycházka k ledopádu, 25. února 2012
Využili jsme možnosti zúčastnit se vycházky pořádané KČT Čeřínek, jejímž cílem byla prohlídka známého ledopádu u Lovětína – už mu zvonila hrana a jaro neťukalo, ale bušilo na dveře.
Jeli jsme vlakem do Batelova,
odtud po silnici lemované několika rybníky k Rácovu a z něj vlevo silničkou vedoucí bezlesou náhorní plošinou k Lovětínu, jen věnec tmavých kopců na obzoru a nedaleké malebné remízky pro potěchu oka a pocit důvěry a zabydlenosti tvořily scénu, které neubíral na půvabu ani dosti silný vítr.
Městys Batelov je ctihodné staré sídlo, o němž se píše už na konci 13. století, nyní má několik místních částí, mezi nimi i Rácov a Lovětín, vesnice se stejně dlouhou historií.
Nadmořská výška je v místech, kterými jsme procházeli, kolem 600 metrů, a když se povede den jako ten dnešní, je cesta mnohem záživnější (a zářivější) nežli její cíl (nic nového).
Ve Vlastivědě moravské napsané Aloisem Josefem Pátkem, učitelem v Lukách, vydané Musejním spolkem v Brně 1901, stojí, že léta 1770 vystavěl (v Rácově) rodák rácovský, farář v Pavlově Tomáš Havelka, veřejnou kapli s oltářem bolestné Panny Marie, s vížkou a zvonkem, a nadal ji dle listiny ze dne 31. července 1795 dvěma sty zlatých na šest mší svatých ročně. Rácovská kaple byla po opravě znovu vysvěcena v září 2011.
Prošli jsme Lovětínem, dnes rejdištěm zpovykaných masopustních příšerek, a v nedalekém lesíku uviděli malátný ledopád oděný sluníčkem, nyvě nabízející k obdivu škálu hebkých, jemných barev místo nedávné robustnosti. Vyčerpaně zpíval svoji labutí píseň, ale okolní břízky už se od něj odvracely, slyšely přicházet jaro.
S úctou jsme výtvor několikrát obešli a pohovořili o jeho bývalé eleganci, ale i my jsme cítili svými turistickými senzory, že vláda zimy končí (i když máme v plánu lyžování v Krkonoších).
Drahnou část zpáteční cesty jsme mohli z různých pozic obdivovat Mešnici, která se svými 753 metry výšky vypadá z této strany vskutku impozantně. Na chviličku se ukázal i Křemešník s Pípalkou, ale hlavním přínosem dne, ve kterém jsme „prozkoumali“ 13 km turisticky neznačených dopravních cest, bylo zjištění, že jaro už nikdo nezadrží.
Tklivý pocit, který v nás zanechal uplakaný ledopád, odfoukal vítr, vysušilo slunce, nechali jsme se ovládnout radostí, kterou příroda i lidé vždy znovu, a přesto jakoby poprvé, zažívají s nástupem jara.
Klikněte zde, chcete-li se podívat, jaký byl ledopád v roce 2009, tady se dozvíte o Batelovu a Lovětíně.