Obrázkový seriál o práci značkařů Klubu českých turistů na Jihlavsku
Do konce června jsme zvládli zadání na obnovu pásového pěšího značení (22,5 km) a o prázdninách pro nás nachystal vedoucí značkařského obvodu Jihlava Standa Balík údržbu turistických informačních prvků – normálně řečeno: měli jsme na několika místech vyměnit turistické vývěsní mapy a natřít jejich rámy a stojany, obnovit nátěry směrovníků a vyčistit směrovky.
Začali jsme ve středu 3. července v Brtnici – na náměstí je vývěsní mapa i směrovník. Jsou umístěné u říčky Brtničky pod lipami a tvoří pro turisty příjemný záchytný bod, ze kterého uvidí na jedné straně Hoffmannův dům, naproti němu radnici, poblíž proslulý brtnický most s Lipartovými sochami a v dálce budovu zámku, místních „hradčan“. Bohužel sladká šťáva z lipových květů vykonala za pár let své, a tak klobouk směrovníku i stříška nad mapou už byly opravdu přetěšené z čekání na značkaře a obrostly mechem a lišejníkem.
Práce pod bedlivým dohledem a zkoumavými otázkami některých místních obyvatel, proč že jim rozebíráme jejich mapu, byla docela radostná – těšilo nás, že mají lidé zájem a nové barevné mapy si považují. Dokonce se přišel z radnice informovat sám pan starosta a ocenil práci značkařů Klubu českých turistů.
Za několik hodin už byla vidět odvedená práce, zbývalo jen natřít dokonale očištěnou a oschlou stříšku červenou barvou a přišroubovat ji nad mapu.
Sotva stačila barva trochu zavadnout, přišla laškovná dešťová přeháňka – v podvečerním slunci se starobylé brtnické náměstí pohádkově proměnilo:
Tu krásu jsme mohli sledovat jen jedním okem, spěchali jsme s poklízením nářadí a barev, protože jsme ještě dneska museli natřít směrovník ve Vlčí jámě, k níž ukazovala žlutá značka na tabulce vyčištěné do vysokého lesku:
O Brtnici a jejím nejvýznačnějším rodákovi architektu J. Hoffmannovi se dočtete zejména ve článcích: M+M Svatošovi – Zahájení cykloturistické sezony na Jihlavsku 2013 a M+M Svatošovi – Josef Hoffmann.
I směrovník ve Vlčí jámě u Brtnice dostal dneska nový kabátek – měl by mu vydržet po příštích pět let.
Hned ve čtvrtek 4. července jsme vyjeli na Rokštejn, kde jsme vyměnili mapu, natřeli stojan, rám i směrovník.
Zažívali jsme dobrý pocit z práce v místech, kudy po staletí kráčela historie a dokonce se stali skrze naši činnost součástí dějin hradu: na jedné nezapomenutelné loňské přednášce profesora Petra Piťhy jsem se mimo jiné dozvěděla, že historie je záznam událostí a dějiny jsou to, co se skutečně stalo.
Výměna mapy je nyní, když máme k dispozici nový typ přilepený k umělohmotné desce, mnohem snazší než dřív – pro dva byla práce s velikou papírovou mapou v tenoučké fólii velmi náročná, stačilo, aby v kritický okamžik zafoukal vítr a už jsme začínali s jejím uchycením na podkladní desku znovu…
Texty, které vidíte na předchozím obrázku na základní desce, nejsou od sprejerů – tam si píší značkaři, kdy a kdo vyměňoval mapu. 🙂
Podle cestovního příkazu jsme dnes měli ještě provést údržbu směrovníku v Panské Lhotě.
Vidíte to idylické prostředí, ve kterém nám bylo dopřáno pobývat?
O Rokštejně a Panské Lhotě se dozvíte více ve článku: M+M Svatošovi – Vánoční vycházka 2007.
V pátek 5. července jsme šli na vycházkovou obhlídku terénu, ve kterém jsme měli podle zadání natřít čtyři směrovníky – všechny byly situovány na žlutých trasách – Rančířovem vede tzv. Jihlavský okruh, na jehož části z Puklic do Luk nad Jihlavou jsme letos obnovovali značení (M+M Svatošovi – Značení Puklice – Luka), na blízkém návrší stojí socha sv. Josefa (M+M Svatošovi – Socha sv. Josefa u císařské silnice); další tři směrovníky jsou u Suché, kterou prochází žlutě značená pěší trasa ze Špičáku přes Brtnici do Bransouz. Tu důvěrně známe, neboť v roce 2008 jsme část ze Suché na Špičák obnovovali (M+M Svatošovi – Značení Suchá – Špičák) a v roce 2011 jsme šli ze Suché přes Brtnici na Rokštejn (M+M Svatošovi – Vysočinou 2011).
Po svátcích, v úterý 9. července, jsme se znovu vypravili do jmenovaných míst, tentokráte se vším potřebným vybavením.
Zbytek dne jsme strávili v Suché a jejím okolí – nejdříve jsme se věnovali směrovníku u autobusové zastávky,
pak tomu, který má pracovní název Nad Suchou
a nakonec směrovníku U Sokolíčka.
Tento den znamenal ukončení značkařské sezony jen pro mě, Mirek ještě vypomohl za nemocného značkaře a v pátek 9. srpna 2013 provedli s Jirkou Fuxou údržbu mapy v Humpolci, pak zajeli do parčíku v Želivě, kde je mapa a směrovník a naposledy si nechali chuťovku u Mirošova.
Směrovník se žlutou značkou nad Mirošovem (chodíváme tudy od autobusu z Hubenova na Čeřínek) umístěný na břehu u vozové cesty zarostl chudák bujnými kopřivami a upřímně se těšil na své rytíře-vysvoboditele.
Nakonec i toto turistické informační místo bylo zachráněno před rzí a vyrváno zběsilým žahavkám, které bránily poutníkům přistoupit blíže – a tím se definitivně uzavřely i zprávy o značkařské sezoně na našem blogu.
O Humpolci a Želivě jsou články: M+M Svatošovi – Krajem Šimona kouzelníka, Cestami Oktaviána Strádala, Gustav Mahler a Vysočina, informace o Mirošově najdete: M+M Svatošovi – Letos značíme zase žlutou barvou a Téměř podzimní vycházka přírodním parkem Čeřínek.