PostHeaderIcon Praha 28. října 2014

Zúčastnili jsme se vzpomínkových shromáždění u příležitosti 96. výročí vzniku samostatného československého státu a uctění památky padlých legionářů

Z nadpisu článku je jasný důvod naší návštěvy v Praze – loni jsme se těch akcí zúčastnili poprvé a zanechaly v nás dojem, že rituály tohoto typu jsou nám a našim spoluobčanům v mnoha ohledech potřebné – teprve při soustředění v jejich průběhu nás doopravdy napadne, že jsme sem přišli kvůli lidem, kteří v minulosti, jež nám při lhostejném přístupu připadá propastná, různými způsoby usilovali i o naše dobré místo k žití a že vlastně jejich životy mají přesah do současnosti. A že budou živí, dokud o nich budeme mluvit. Ne, že by se v našem bydlišti nekonaly oslavy vzniku republiky, ale možnost zajet si při této příležitosti do Prahy, zdůrazňuje výjimečnost památného dne.

Za dvě hodinky od vykročení z domova už jsme se vydali z autobusového nádraží Florenc na poznávací výlet na Vinohrady. Do začátku pietního aktu na vrchu Vítkově (v 10:00) zbývala trocha času, kterou jsme chtěli věnovat prohlídce kostela postaveného podle návrhu Josipa Plečnika. Zvolili jsme cestu tak, aby nás dovedla na rozhraní Žižkova a Vinohrad do blízkosti haněného i vychvalovaného vysílače zprovozněného v roce 1992 – bylo ovšem tak mlžné ráno, že jsme stěží zahlédli mimina Davida Černého lezoucí po stožáru…

nebojácná lezoucí miminka na žižkovském vysílači nedohlédla vrcholu; www.svatosi.cz

Netrvalo dlouho a stáli jsme na náměstí Jiřího z Poděbrad, jehož ústředním bodem je kostel Nejsvětějšího srdce Páně, jehož základní kámen byl položen právě 28. října 1928 při příležitosti 10. výročí vzniku samostatného Československa.

kostel Nejsvětějšího srdce Páně; www.svatosi.cz

Slovinský architekt Josip Plečnik je u nás známý především kvůli stavebním úpravám na Pražském hradě v dobách Masarykových – vinohradský kostel dokončený v roce 1932 podle jeho návrhu je ale uznáván jako nejvýznamnější česká sakrální stavba 20. století – byl už dokonce podán návrh, aby ji UNESCO zařadilo na seznam světového dědictví.

kostel podle návrhu Josipa Plečnika byl dostavěn v roce 1932

Ve věži vysoké 42 metrů je šest zvonů ulitých v brněnské dílně Rudolfa Manouška, a kulaté hodiny s průměrem bezmála osm metrů – největší v Česku.

věž kostela je vysoká 42 metrů

Stavba byla prý inspirována Noemovou archou, Jože Plečnik navrhl dokonce i vzhled a úpravy náměstí Jiřího z Poděbrad – ty ovšem nebyly dokončeny a postupem doby došlo ke změnám, takže původní záměr už není patrný.

kostel Nejsvětějšího srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze - Vinohradech

Interiér kostela navržený Plečnikem má také neobvyklý vzhled:

interiér kostela navrhl také Josip Plečnik; www.svatosi.cz

v sále s rozměry 26 x 38 metrů je oltářní stůl z bílého mramoru, nad ním se vznáší třímetrová postava Krista, pod níž shlíží na věřící šest českých patronů v nadživotní velikosti. (Sochy vytvořil Damián Pešan.)

pod sochou Krista jsou sochy šesti českých patronů

Pod dřevěným kazetovým stropem ve výšce 14 metrů je řada oken, jejichž barevnou výzdobu s motivem Srdce Páně navrhl Karel Svolinský, obrazy křížové cesty jsou dílem Františka Doubka.

varhany vyrobila kutnohorská firma Mölzer

Pod kostelem je krypta, kterou odborníci považují za nejduchovnější prostor celého objektu –při stavbě tamějšího oltáře byly použity úlomky získané na začátku 20. století při archeologickém průzkumu v katedrále sv. Víta – architekt tak symbolicky propojil Královské Vinohrady a Pražský hrad…

kostel je považován za nejvýznamnější českou sakrální stavbu 20. století

Seběhli jsme po svažitých ulicích pod Vítkov, pak vyšlápli vzhůru po jeho svahu a za pár minutek už na Čestném dvoře Národního památníku začínal pietní akt k 96. výročí vzniku samostatného československého státu.

Čestný dvůr Národního památníku na Vítkově 28.10.2014

Všechno probíhalo tak, jak jste se dočetli v minulém článku z roku 2013, upozorním proto jen na drobné rozdíly – především prezident ČR nepovažoval toto výročí za dostatečně hodné jeho přítomnosti (a podle zveřejněného programu neměl v té době jiných oficiálních povinností), ale myslím, že by ho jiní stejně zastínili: 🙂

ministr obrany Martin Stropnický a armádní generál Petr Pavel

Na tribuně byli zasloužilí a pozorní, zahlédli jsme však i nezasloužilé a ignoranty.

tribuna s nejvyššími státními činiteli

Během slavnosti se počasí vylepšovalo, takže defilé vojáků nám divákům nabízelo show velmi dobré kvality.

defilé vojenských jednotek před tribunou

Samozřejmě tu nechyběli Sokolové – jejich unikátní kroje patří neodmyslitelně ke vzpomínkovým akcím na začátky samostatného státu.

Sokolové u hrobu neznámého vojína na Vítkově

zástupce jihlavských Sokolů Ing. Pavel Brada

Miluška a Pavel Bradovi se jako každoročně zúčastnili tradičního shromáždění ve velké síni Národního památníku; nežli zmizeli v útrobách budovy, udělala Miluška památeční foto,

u Národního památníku na Vítkově; foto M. Bradová

malý sokolík se chystá převzít štafetu; foto M. Bradová

na dalším obrázku vidíme odnášení praporu po skončení vzpomínkové slavnosti:

slavnostní shromáždění ve velké síni Národního památníku na Vítkově skončilo

My jsme se po detailní prohlídce výjevů z doby husitské na bronzových vstupních vratech do památníku, které jsou dílem Josefa Malejovského (1914–2003),

bronzová vstupní vrata do Národního památníku na Vítkově; www.svatosi.cz

vydali do centra města užít si v krásném počasí historických a stavebních perel Naší Stověžaté – zařadím obrázky (nezahrnuté dosud v minulých článcích), jak je Mirek během vycházky pořídil.

První v dnešní galerii je dům na Starém Městě mezi Celetnou ulicí a Ovocným trhem nazývaný podle barokní sošky umístěné na jeho nároží U Černé Matky Boží, vrcholné dílo české kubistické architektury, dokončený v roce 1912 podle návrhu architekta Josefa Gočára (1880–1945).

Dům U Černé Matky Boží; www.svatosi.cz

Originál sošky Černé Matky Boží je od roku 2000 v zámku v Troji – viděli jsme ji (a bezpočet dalších pražských pamětihodností) minulý rok, když jsme několik dní pobývali v Praze a turisticky oslavovali 125. výročí vzniku Klubu českých turistů (viz M+M Svatošovi – Praha slavila 125 let KČT).

Jen co hlavu otočíš je v Celené ulici dům s pamětní deskou na níž stojí: Zde žil a zemřel Bernard Bolzano (1781–1848), vynikající matematik a filozof.

pamětní deska Bernardu Bolzanovi byla odhalena v roce 1981, autorem je Jiří Kryštůfek

Na Staroměstském náměstí jsme se zdrželi poměrně dlouho – nemohli jsme oči odtrhnout od paláců a budov stokrát viděných, ani od ústředního objektu v tomto prostoru…

pomník Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí

Autorem Husova pomníku, který byl odhalen v roce 1915 k pětistému výročí upálení Mistra Jana (6. 7. 1415), je Ladislav Šaloun. Jan Hus stojí uprostřed skupiny postav symbolizujících husity a pobělohorské emigranty, dívá se směrem k Týnskému chrámu, který byl v době husitské centrem kališníků; emigranti jsou blíže k místu popravy 27 českých pánů po porážce stavovského povstání v roce 1621.

palác Kinských a dům U kamenného zvonu; www.svatosi.cz

Ke gotickému domu na předchozím obrázku nás vážou krásné vzpomínky na výstavu Bohuslava Reynka v roce 2012.

Staroměstské náměstí s Týnským chrámem

Každého návštěvníka zaujme jistě dům ve stylu vladislavské gotiky, postavený v roce 1897 podle návrhu architekta Friedricha Ohmanna pro nakladatele Alexandra Štorcha.

Štorchův dům na Staroměstském náměstí

Fresky na fasádě, z nichž výrazně vyniká postava sv. Václava, zhotovil Mikoláš Aleš (1852–1913).

Staroměstská radnice se koupala ve slunci, a proto její obrázek není právě nejkvalitnější, ale z její siluety si lehce v mysli vybavíte ten, který důvěrně znáte.

Staroměstská radnice

Radnice vznikla na začátku 14. století, během let byla samozřejmě i rozšiřována a přestavována; na konci 2. světové války jedno křídlo objektu zle poničil požár – zatím však zůstává nedostavěná. Nejobdivovanější je orloj na jižní straně 70 metrů vysoké věže Staroměstské radnice vytvořený Mikulášem z Kadaně na počátku 15. století – od svého vzniku je orloj v činné službě –

nejstarší orloj v činné službě - sestrojený na začátku 15. století

každou celou hodinu (od 9 do 23) se fascinovaným návštěvníkům přijíždějícím ze všech koutů světa představí v okénkách orloje dvanáct apoštolů se svými atributy, pak pozlacený kohout zamává křídly a zakokrhá, smrtka otočí přesýpací hodiny, zatahá za provaz umíráčku… a jsme o hodinu starší…

radnice byla zřízena v roce 1338 jako sídlo samosprávy Starého Města; www.svatosi.cz

Na budově radnice byl roku 1518 vyznačen nápis Praga Caput Regni (Praha, hlava království).

Pár kroků od Staroměstského je Malé náměstí, známé železářstvím U Rotta a kašnou s překrásnou kovanou renesanční mříží:

kašna s renesanční mříží na Malém náměstí

Jestliže vás teď zavedeme na Karlův most, víte, že míříme na Pražský hrad. 🙂 Na Karlově mostě jsme vybrali pouze sochu sv. Jana Nepomuckého od Jana Brokoffa, umístěnou na most v roce 1683.

socha sv. Jana Nepomuckého na Karlově mostě

Světcův příběh je dostatečně znám (viz také M+M Svatošovi – Svatojakubská cesta), proto jen připomenu, že 20. 3. 1393 byl generální vikář pražského arcibiskupa vinou napjatých politických poměrů v království při výslechu umučen a jeho mrtvé tělo svrženo z Kamenného mostu (od roku 1870 nazývaného Karlův) do Vltavy. Místo, odkud byl Jan Nepomucký, svatořečený roku 1729, hozen do vody, je asi v polovině mostu – poznáme jej podle mramorové destičky s dvojramenným křížem a pěti hvězdami, pod níž je do kamenného zábradlí mostu uložena část ostatků z těla mučedníkova.

kovaná mříž s reliéfem Svržení Jana Nepomuckého na Karlově mostě

Přiložili jsme ruku na hvězdy symbolizující světce a stejně jako tisíce návštěvníků v duchu odříkali k němu prosbu za splnění přání…

Na druhém konci Karlova mostu nás vzala do své náruče Malá Strana – kvůli zachování duševního zdraví jsme nekoukali do výloh drahých obchodů, zaujaly nás (určitě mnohem dražší 🙂 ) pozoruhodné dveře v Mostecké ulici,

dveře v Mostecké ulici; www.svatosi.cz

u nichž byla informační cedulka:

informační destička o díle Petra Císařovského

Z Nerudovy (dříve Ostruhové) ulice přinášíme obrázek asi nejslavnějšího domu U dvou slunců, ve kterém se narodil a celý svůj život prožil Jan Neruda (1834–1891). V domě ze začátku 17. století býval (a dosud je) v přízemí hostinec, který Neruda často navštěvoval a čerpal tu prý náměty pro své slavné Povídky malostranské.

Nerudova ulice a její nejslavnější dům

Na domě je pamětní deska básníku, spisovateli a brilantnímu fejetonistovi, která byla do fasády zasazena už v roce 1895.

Nerudovkou jsme vystoupali ke Hradu a nedostali se skoro nikam, protože okolí i nádvoří byly skrze nadcházející vojenskou přísahu neprodyšně uzavřené, vrátili jsme se tedy do města – stejně se kvapem blížil začátek vzpomínkového aktu na náměstí Pod Emauzy.

Na vltavském nábřeží pořídil Mirek cestou pár obrázků, které nemůže fotograf jen tak bez povšimnutí minout:

bez komentáře

budova Spolku výtvarných umělců Mánes se Šítkovskou vodárenskou věží; www.svatosi.cz

Tančící dům (také zvaný Ginger a Fred) - vedlejší dům se zeměkoulí je Havlův

Přišli jsme k památníku Praha svým vítězným synům jentaktak – blízko kláštera Emauzy právě začínala pocta padlým legionářům, kterou organizuje Český svaz bojovníků za svobodu.

uctění památky padlých legionářů na náměstí Pod Emauzy

I letos jsme ocenili komorní a procítěnou atmosféru, kterou tato akce má oproti té hodně oficiální na Vítkově.

sokolská stráž u památníku vedle kláštera Emauzy

Nebylo tu přecpáno lidmi, většina zúčastněných asi měla niterný vztah k událostem kolem zrodu republiky – byli jsme proto rádi, že i Vysočina tu má své zástupce.

pietní akt u kláštera Emauzy má vždycky procítěnou atmosféru

Společně s Miluškou a Pavlem jsme odjeli na poslední štaci – městská část Praha 6 letos uspořádala oslavy vzniku republiky kvůli opravám Písecké brány v takzvaném Skleněném paláci na náměstí Svobody. A hned při vystoupení z auta nás zaujala pouliční knihovna – prý byla první v Praze, je tu od října 2012 – kdokoli si může půjčit, po přečtení vrátí a případně přidá svoje knížky pro radost bližním.

první pouliční knihovna v Praze od roku 2012 v městské části Praha 6

Ústředním objektem na náměstí Svobody je pomník Padlým letcům, odhalený v roce 1995.

pomník Padlým letcům na náměstí Svobody v Praze 6

Sochař František Bělský zasadil do žulového bloku naznačené profily křídel, na okolním soklu jsou jména padlých letců během 2. světové války.

pomník je zde od roku 1995

Před budovou se sešlo pár desítek lidí, proběhly proslovy – za smysluplný a vysoce aktuální jsme považovali ten, který přednesli paní Miroslava Němcová a senátor Bratský. Součástí vzpomínkové oslavy byla doprovodná výstava Světová válka a naše revoluce – na panelech byly, doplněné fotografiemi, přehledně popsané historické souvislosti při vyhlášení samostatného státu, rozloha První republiky a osudy „mužů 28. října“.

součástí vzpomínkové oslavy v Praze 6 byla doprovodná výstava o událostech při vzniku Československa; www.svatosi.cz

Všichni účastníci shromáždění byli pozvaní na raut – rádi jsme přijali, protože celodenní štrapác po Praze zasluhovala před cestou domů trochu spočinutí…

Vložit komentář

*

Archivy
Počítadlo

TOPlist