Festival amatérských turistických filmů ve Zlíně 2018

6. ročník se konal ve dnech 20. – 22. dubna 2018

Prostudovali jsme si program, který připravili pořadatelé FATF na páteční den a zjistili, že máme čas na to, abychom si cestou udělali zastávku v nedalekých Luhačovicích. Byl krásný jarní den, oběd, na který jsme zašli v největším lázeňském městě na Moravě, nám velice chutnal, a tak vycházka ulicemi lemovanými domy, kolem nichž se nedalo projít bez povšimnutí, byla velice příjemná.

Na architektonické podobě Luhačovic se podíleli i Dušan Jurkovič (1868–1947) a Bohuslav Fuchs (1895–1972), který navrhl několik zdejších penzionů.

Vila u kolonády má všechny znaky, které charakterizují budovy navržené Dušanem Jurkovičem – také „útulna“ Libušín na Pustevnách, kterou na zakázku Pohorské jednoty Radhošť dokončil Jurkovič v roce 1899 má ráz lidové secese:

(Na našich stránkách najdete významné stavby navržené D. Jurkovičem ve článcích: Bílé Karpaty, Malé Karpaty – Mohyla Milana Rastislava Štefánika, Za posledním puchýřem do Vizovic – Křížová cesta na Hostýně, Po stopách prusko-rakouské války – Jiráskova chata u Dobrošova)

Ve Zlíně jsme byli opět ubytováni v hotelu Saloon, který jsme poprvé poznali v roce 2010 při Posledním puchýři  konaném ve Vizovicích a pak ještě dvakrát při Festivalu turistických filmů. Po odložení zavazadel jsme spěchali do budovy magistrátu Zlín prohlédnout si výstavu fotografií s turistickou tematikou.

V 18 hodin začalo v multikině Zlaté jablko promítání filmu Hora, který je uváděn sloganem: „Dechberoucí pocit majestátnosti a posvátného údivu“. V unikátně zpracovaném, více než sedmdesát minut trvajícím dokumentu na diváka působí nejen úchvatná scenérie hor, ale i výkony lezce a kameramana doprovázené klasickou hudbou Beethovenovou, Chopinovou, Vivaldiho, Griega i Pärta a skladbami vytvořenými přímo pro účely snímku – srdce nám bušilo při záběrech šplhání po skalách ve všech myslitelných koutech světa, závrať nás jímala, když jsme byli vtaženi do atmosféry dokumentu… Nelze popsat – film je potřeba vidět…

V sobotu 21. dubna začínala v 9:30 ve Zlatém jablku přehlídka festivalových filmů – z Vysočiny se zúčastnilo studio BRAJA z KČT Tesla Jihlava, manželé Veselí z KČT Čeřínek Jihlava a Lenka Žáková z KČT Havlíčkův Brod – všechny jejich filmy byly tradičně na vysoké úrovni!

Ve 12:45 nás odvezl autobus do Zádveřic, kde jsme měli v motorestu zajištěný oběd, do Vizovic nebylo odtud daleko. A kam ve Vizovicích? Samozřejmě do Distillery Landu Rudolf Jelínek!

V sále se ujal slova manažer FATF Ing. Miloslav Vítek, který zhodnotil všechny ročníky, vyzvedl jejich stoupající úroveň a jako příklad dobrého a sdělného filmu zařadil dvacetiminutový snímek Vznik turistického kalendáře akcí na Vysočině autorů Bradová-Janeček z KČT Tesla Jihlava.
Nikdo z přítomných členů ústředí KČT ani oblasti Valašsko-Chřiby v této chvíli, kdy Ing. Vítek oznámil své rozhodnutí předat od příštího ročníku pořadatelství festivalu někomu z mladších kolegů, mu nepoděkoval za několikaleté pořádání rozsáhlé akce, proto se za nás, všechny účastníky, ujala slova Ing. Míla Bradová a ocenila význam práce, kterou Ing. Vítek odvedl ve prospěch turistiky.

Seminář fotografování a filmování, na který se všichni přítomní účastníci těšili, vedl, stejně jako v minulých letech, Ing. Petr Kachel.

Vrcholným bodem sobotního programu byla exkurze, při níž jsme poznali výrobu slivovice na Valašsku, viděli destilační zařízení a vyslechli historii vzniku palírny – areál současné společnosti prošel rekonstrukcí, která mu vrátila podobu ze 30. let minulého století, tzn. z období, kdy firmu vlastnil Rudolf Jelínek.

V programu nebylo hluché místo – už v 17:32 odjížděl z Vizovic vlak do Zlína, v 19:00 jsme se sešli na večeři a potlachu v hospůdce U Kovárny.

V neděli 22. dubna jsme byli před 7. hodinou ranní nachystáni vydat se auty za autobusem, kterým jeli turisté z Vizovic na plánované prohlídky hradů – pak budeme pokračovat směrem na Vysočinu.

Dojeli jsme na parkoviště poblíž turistického rozcestníku U křížku (asi 5 km od Koryčan), odkud jsme šli lesem pěšky ke zřícenině Cimburk, o níž jsem do této doby neměla ani potuchy.

Hrad Buchlov je všeobecně známý, přesto mi však z prohlídky, kterou jsem absolvovala před několika desítkami let, nezbyla žádná povědomost, takže jsem po vystoupení z auta natěšeně capala s kolegy na hradní kopec.

Na předchozím obrázku vidíme terasu se čtverhranným kamenným stolem, na němž dostávali odsouzenci poslední jídlo. Stůl je zastíněn korunou lípy, která sem dosahuje ze spodnější části hradu – pověst praví, že mladík nevinně odsouzený k smrti zasadil do zdejší skalnaté půdy lípu kořeny vzhůru a tvrdil, že se ujme, což bude důkaz jeho neviny – stalo se, lípa mu zachránila život a už skoro 450 let je ozdobou hradního nádvoří.

Ještě jeden zvláštní strom stojí na Buchlově za vidění:

I když byl Buchlov neobývaný, zásluhou majitelů hrabat Berchtoldů z Uherčic nechátral – vzdělaní členové rodu soustředili na hrad rozsáhlé cenné sbírky, vzniklo rodinné muzeum, v roce 1945 přešel hrad do vlastnictví státu.

Zámek v Buchlovicích vybudovaný ve stylu italské barokní vily si můžete prohlédnout na konci článku z roku 2014.

Rozloučili jsme se s přáteli z Vizovic, poděkovali jim za krásné dny a cestou domů si dopřáli ještě prohlídku Velehradu, nejvýznamnějšího poutního místa v České republice.

Po šťastně přestálé morové epidemii bylo v roce 1715 přidáno na balustrádu sousoší čtyř patronů proti moru: sv. Jana Nepomuckého, sv. Šebestiána, sv. Rocha a sv. Bernarda, a v kvádrovém zdivu byla upravena jeskyně jako hrob sv. Rozálie, ochránkyně před nakažlivými nemocemi, proto je sousoší někdy nazýváno „Rozárka“.

O Velehradě a Velké Moravě se dočtete na začátku článku z roku 2010.

Související články:
Festival amatérských turistických filmů ve Zlíně 2014,
Festival amatérských turistických filmů ve Zlíně 2017.