Přechod Jihlavských vrchů

První část – Javořice

14. ledna 2012

Opakování je prý matka moudrosti – nevím, zdali jsme aspoň malinko zmoudřeli, když jsme si po čtrnácti dnech zopakovali v rámci pravidelně pořádaného přechodu (či přejezdu) Jihlavských vrchů výstup na Javořici, ale vím jistě, že jsme si užili jeden z krásných dnů, za který jsme vděční. Pořadatelé z KČT Tesla vedli první, javořickou část přechodu, z Jihlávky, kam jsme přijeli vlakem před devátou hodinou, podobnou, i když ne stejnou cestou jako nedávný Silvestrovský výstup.

Trasa: Jihlávka – Janštejn – U Obrázku – Studánka Páně – Javořice – Velký pařezitý rybník – Řásná – kaple sv. Karla – Lipky – Telč = 25 km

trasa přechodu Jihlavských vrchů přes Javořici 14.1.2012

Sněhu bylo tak akorát pro třpytnou dekoraci (nikdo z nás nezvolil běžky), těch pár kilometrů na Javořici (837 m) jsme svěže a rychle vystoupali.

účastníci vycházky

Den se až divadelně klubal do zářivého

Javořice dramatická

a my jsme si užívali slastí vzájemnosti

Javořice památeční

a křišťálově čistého okolí.

Javořice vzpomínková

S radostí jsme přijali pamětní diplomy do pořadatelů

pamětní diplom Javořice 2012

a hupky po zelené trase dolů.

Javořice zasněžená a zasněná

tak nás pod Javořicí viděl Honza Vojtek

Jako vždy jsme se těšili na partie kolem Velkého pařezitého rybníka a jako vždy bylo nač se dívat.

hráz Velkého pařezitého

Rybník byl založen bez větších terénních úprav v 16. století Zachariášem z Hradce, pánem v Telči, jako zásobárna vody pro jeho sídelní město, na dně zůstaly pařezy, které pravděpodobně daly název tomuto krásnému místu.

Velký pařezitý melancholický

Lidé, kteří zde prožijí v kterémkoliv ročním období pár dní, se vracejí pro hluboké zážitky.

Velký pařezitý radostný

V okolí jsou mokřady a rašeliniště, takže je dobře, že celé území bylo vyhlášeno přírodní rezervací.

Velký pařezitý odpočívající

Velký pařezitý poetický

Velký pařezitý - brána javořických lesů

Velký pařezitý - zrcadlo nebe

Mirek fascinovaně fotil a já se nemůžu ukáznit natolik, abych blog nezahltila fotkami, které pro nás mají i tu cenu, že evokují příjemné prožitky osobní.

Velký pařezitý k procházkám vybízející

Javořický vysílač čněl v dálce a myslím se za ta léta stal součástí krajiny.

Velký pařezitý k Javořici vzhlížející

Osvěženi a ve všeobjímajícím stavu mysli jsme vykročili po červeně značené cestě k Řásné, kde jsme se zastavili na malé občerstvení a pokračovali jsme kolem kaple sv. Karla (580 m) směrem k Telči.

kaple sv. Karla

Podrobně jsem o kapli psala ve článku z ledna 2009, teď jen krátce zopakuji historické údaje: kapli nechala postavit v roce 1663 hraběnka Františka Slavatová jako výraz díků za zachránění svého syna Jana Karla Jáchyma Slavaty, který v říjnu roku předchozího nešťastně spadl do vlčí jámy, když se byl odpojil od své lovecké družiny. Ráno našli vysíleného mladého hraběte sedláci z blízkého Vanova a on, podle slibu, který v úpěnlivých prosbách o zachránění dal, vstoupil do řádu karmelitánů, kde posléze udělal kariéru. Byl ale poslední mužský potomek svého rodu, proto přešlo panství po jeho smrti v roce 1712 na Lichtenštejny-Podstatské. Před Slavaty drželi staletí Telč páni z Hradce, jejichž vláda skončila kvůli stejnému důvodu.

Příběh hraběte Karla je všeobecně známý, méně už se ví, že v této kapli došlo relativně před nedávnem k tragické události: rok a pár dní před třísetletým výročím šťastného zachránění mladého Slavaty zemřel zde kněz Vladimír Koukal. Asi třiatřicetiletý, v červnu roku 1961 vysvěcený kněz, rodák z Rosic u Brna, nastoupil na konci července jako kaplan do Telče a 26. září 1961 zašel s jedním pomocníkem připravovat tehdy zchátralou kapli k pouti, které se zde od jejího postavení každoročně konaly.

Chystalo se k velké bouřce, ale kněz řekl, že se pomodlí a zatím snad nečas přejde a pak budou pokračovat v přípravách. Druhý muž odešel, aby jej při modlitbě nerušil. Bouře se přihnala ohromnou silou, třeskla velká rána, dělník vběhl dobnitř a spatřil mrtvého P. Koukala. Blesk sjel po křížku na kapli a věčném světle přímo do hlavy klečícího kněze – ještě držel růženec. Odešel na věčnost po třech měsících kněžské služby…

V polovině 17. století byla v blízkosti kaple postavená kalvárie – sochy Panny Marie, sv. Jana a Maří Magdaleny z mušlového vápence obklopují kříž a dodnes tvoří místo, kde lze rozjímat.

kalvárie u kaple sv. Karla

Až ke kapli zasahovala někdejší panská obora a bažantnice, prostory, které sloužily tehdy šlechtě k jízdě na koni, střelbě a lovu, se na začátku 20. století staly oblíbeným výletním místem telčských občanů – bývala zde promenáda. Nedaleko cesty se zachovala vzácná památka – kamenná stéla na upevňování terčů. Při pozorném zkoumání možná objevíte v kamenné desce do kruhu provrtané otvory:

kamenná stéla na upevňování terčů

Když jsme vstoupili do vzrostlé aleje, Lipky zvané, 1400 metrů dlouhé a tři sta stromů čítající, v roce 1797 jako spojnice mezi podzámeckou zahradou a bažantnicí vysázené, věděli jsme, že „bílá Telč“ je nadosah.

Lipky jsou v každé roční době krásné

Prošli jsme milovaným městem, jehož jádro obklopují, zrcadlí a krásu znásobují rybníky Štěpnický a Ulický, s uctivostí jsme pohlédli na dno vypuštěného rybníka Staroměstského, který už zase brzy bude svou hladinou obemykat Staré Město, jehož stáří se archeologickým výzkumem rybničního dna posunulo do doby dřívější, než nálezy zatím dokládaly. Výzkum v této i jiných lokalitách rovněž odhalil, že ve vyšších polohách Vysočiny, o kterých se mělo za to, že byly osidlovány až v pozdějších vlnách, už na začátku 13. století stály kamenné kostely. Podrobně se prý vše dozvíme na přednáškách, které se v Jihlavě chystají.

Loňské pěší putování na Javořici naleznete zde, na běžkách se zadařilo v roce 2010.

5 odpovědí na “Přechod Jihlavských vrchů”

  1. Přátelé,děkujeme, snad Vás nezklameme; dnešní část z Křemešníku na Čeřínek byla mrazivě krásná :-)) – nevyslovitelně, tak se snad aspoň fotky povedou…
    M+M

  2. Ty velkopařezité fotky se Mirkovi fakt povedly.
    Dnešek taky neměl chybu – děkuji za skvělou společnost.
    Iva

  3. Ahoj M+M,
    sice jsem nemohl být s vámi na této vycházce, ale díky vašim fotografiím a nádherně napsanému textu jsem si celou akci mohl dokonale užít. Doufám, že dnešní druhou část tohoto putování zpracujete stejně krásně a já se jí takhle nepřímo budu moci zúčastnit.
    Je to nádhera.
    F.

  4. Míšo a Mirku!Skvostný článek s výstavními fotografiemi!
    Děkuji za možnost, kdykoliv se, nejen ve vzpomínkách, vrátit na známá místa. Vše zachyceno brilantně slovem i obrazem. mb

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*