Z Henčova přes Špitálský les do Heroltic a Pávova
Sobota 20. března 2021
V noci na dnešek silně sněžilo, sníh byl mokrý, místy umrzl a klouzalo to. Sešli jsme se v Ivou a Karlem v 9 hodin u nádraží a vykročili po modré turistické značce, odbočili přes koleje a šli se do Hruškových Dvorů podívat, kde je v tamní průmyslové zóně očkovací centrum, které všichni v budoucnu navštívíme.
Vrátili jsme se na MTZ, došli ke směrovníku u trati nad Helenínem a vydali se lesem nahoru na Henčov – cesta byla blátivá, ale díky sněhu se dalo přejít.
Podívejte se na trasu vycházky, kterou jsme absolvovali:
Na okraji Henčova jsme se stavili ve dvoře, kde chtěl ve dvacátých letech minulého století vybudovat továrník Löw rodinnou rezidenci. O tom, jak to vlastně dopadlo, se dozvíte ve článku Po modře značené pěší turistické trase z Jihlavy do Polné.
Prošli jsme Henčovem, který je jednou z částí Jihlavy, a u lesa zjistili, že modrá značka je kvůli pokácenému lesu přeložená, šli jsme vpravo po loukách u lesa, až daleko vzadu zabočili na poměrně schůdnou lesní cestu, kterou jsme se dostali k rybníku U Stěny.
Cesty jsme si ani moc nevšímali, protože Iva nás podarovala výbornými buchtami, kterých jsme si samozřejmě hleděli mnohem víc. 🙂
U směrovníku Špitálský les, kde jsme přešli na zeleně značenou trasu, jsem vzpomínala na to, jak nás před lety právě tady při technickém semináři zaučoval vedoucí oblastního značení KČT Ing. Ivan Bohatý do práce při výměně směrovek.
Do Heroltic jsme šli oklikou přes letiště a připomněli si, že v srpnu 2018 tu Mirek zažil tandemový seskok.
Dnešní putování je velmi podobné tomu, které náš turistický odbor uskutečnil v březnu 2019 – kliknete-li na odkaz, najdete fotografie z trasy, dnes zařadím jen některé aktuální – tady je jedna z nich:
Z letiště jsme se vydali na Švábku, v Herolticích posvačili a pokračovali po zelené turistické značce k továrním objektům firmy Bosch, pak k Pávovskému rybníku, kterým jsme se po hrázi dostali k areálu s chatkami.
Rybník jsme obešli a zamířili na druhý břeh, kde jsem ještě nikdy nebyla. Prohlíželi jsme chaty, kterých tam je hodně a jsou najednou vidět, neboť celý okolní les je vykácený. Karel nám ukázal pozemek, kde bývala jejich chata, prý snad syn postaví novou.
Vrátili jsme se na modrou značku, pokochali se pohledem na sluncem prosvícenou hladinu a okolí Dubového rybníka a pokračovali po svazích Šacberku modřínovou alejí do Bedřichova, kolem Domova důchodců a zanedlouho (v 15 hodin) jsme se s mými společníky loučili před naším domem.
Celých šest hodin jsme si měli o čem povídat, bylo krásné slunné počasí s dobrou viditelností, v zastíněných místech se držela poměrně vysoká vrstva sněhu.
Průchod po rozježděných cestách nebyl tak špatný, jak jsem si původně představovala.