Dušejov – Boršov-kamenolom – Čeřínek – Dolní Cerekev

Jarní přírodou s KČT Čeřínek Jihlava – společná vycházka jako za starých (předcovidových) časů 🙂
Sobota 29. května 2021

Manželé Věra a Jiří Veselí pozvali členy KČT Čeřínek na vycházku krajinou v okolí vrchu, po němž získal odbor jméno. Je třeba připomenout, že klub právě letos vstoupil do druhé stovky svého trvání a turisté věří, že protiepidemická opatření už je konečně přestanou brzdit v aktivitách, které tvoří samotný základ existence KČT.   
Na stanoviště autobusu, který odjížděl v 9.15 do Dušejova, se dostavilo 21 účastníků chtivých setkání i zážitkové vycházky – potěšilo mě, že dnes se s námi vydala i moje kamarádka Marta.

Skupina turistů z KČT Čeřínek nedaleko vesnice Boršov. Foto Věra Veselá

Hlavním tahákem byla obhlídka kamenolomu u Boršova – lom je už několik let opuštěný a vyhlídka na zatopenou hlubinu po těžbě je unikátní.
Z Dušejova jsme šli neznačenou cestou asi půl kilometru do Boršova (602 m n. m.), jehož trvání je potvrzeno už v roce 1379, dnes má obec 163 obyvatel.
Po vyznačené odbočce jsme se vydali na horní hranu obrovské jámy vzniklé dobýváním kamene – mladé břízky, které se uchytily nad propastí a v tomto období už hodně obrůstaly světlezeleným listovím, sice trochu bránily ve výhledu, přesto však obrovitá díra způsobená lidmi vyvolávala mrazení.

Opuštěný kamenolom u Boršova – dno zatopené vodou.
V lomu se těžil velice kvalitní kámen, světlý, jemnozrnný.
Boršovská hornina je blízká žule, ale správné označení zní granodiorit – je to hlubinná vyvřelina s podstatným množstvím křemene.

Obešli jsme celý kamenolom po obvodu, podivili se opuštěným strojům, chátrajícím a rezavějícím, pak sešli do jícnu, kam až bylo možné – pohled byl jiný, také však velkolepý.

Další cesta vedla k osadě Větrov, obešli jsme kopec Březina (743 m n. m.) a jarní přírodou v novém hávu, vyšperkovaném pampeliškami a sedmikráskami, se sluncem nad hlavou a spanilými výhledy, stoupali k Novému Hojkovu – předzahrádky tu soutěžily, která bude barevnější a bujnější. Občas jsme se kradí dívali, zdali těžký tmavomodrý mrak, který se náhle vytvořil, spadne v podobě přepršky na nás poutníky – dvakrát se to na pět minut stalo, pak zase hned svítilo slunce a mráčky byly bílé a buclaté – prostě pravé jarní počasí, i když trošku studenější, než bychom si přáli.

U Nového Hojkova pod Čeřínkem. Foto V. Veselá
Jaro na Vysočině. Foto V. Veselá

Pak najednou to rajské plesání skončilo – došli jsme do kůrovcové zóny.

Smutná tvář části krajiny pod Čeřínkem. Foto V. Veselá

V turistické chatě Čeřínek, patřící našemu odboru, jsme si odpočinuli a občerstvili se, při odchodu na další část trasy jsme samozřejmě navštívili památeční lípu, zasazenou loni na podzim při příležitosti oslav 100. výročí založení KČT Čeřínek Jihlava.

Lípa zasazená v říjnu 2020 ke 100. výročí vzniku KČT Čeřínek nám dělá radost – daří se jí!
Pěší trasa z Čeřínku směrem k Čertovu hrádku, později turisty vyznačená červeně, vznikla už v roce 1916 zásluhou telčského profesora Strnada. Vedla po svahu kopce hustým lesem – teď je k nepoznání! Foto V. Veselá
Rybníček blízko rozcestí na Dolních Hutích pod Čeřínkem. Foto V. Veselá

Po ČTZ  jsme došli k rozcestníku a odtud se vydali po MTZ přes Dolní Hutě do cíle na vlakovou zastávku v Dolní Cerekvi.
Podívejte se na dnešní putování:

Z Dušejova do kamenolomu Boršov, neznačenou cestou do Nového Hojkova, odtud po MTZ na Čeřínek, sestup po ČTZ do Dolních Hutí, po MTZ k vlaku do Dolní Cerekve = 17 km
Chalupa v Dolních Hutích sloužívala dětským táborníkům – je opravená a pokoje se pronajímají. Foto V. Veselá

Následujících několik kilometrů lesem kolem meandrujícího Dolnohuťského potoka, v jehož vodách se střídaly odlesky světla a stínu, dokumentuje následující obrázek:

Les kolem Dolnohuťského potoka je nezasažený kůrovcem – takhle si turisté představují nebeské stezky 🙂 Foto Jiří Veselý
Do rybníka Klechtavce u Rohozné odvádí Dolnohuťský potok vodu ze svahů masivu Čeřínku. Foto V. Veselá

Při výstupu na svah nad rybníkem jsme znovu narazili na kůrovcovou paseku, ztratili modrou značku, a proto jsme po loukách sestoupili na silnici Nový Rychnov – Dolní Cerekev, po ní došli na okraj městyse a napojili se na modře značenou trasu, která nás dovedla k vlakové zastávce, z níž jsme odjeli v 16.55.

Jarní krajina u Dolní Cerekve na Vysočině. Foto J. Veselý

Když jsem dojela na hlavní nádraží v Jihlavě, začala obrovská, asi 15 minut trvající průtrž mračen, potoky vody. Schovala jsem se v maličkém, rázem přeplněném bistru. Podle informací Marty, která vystoupila na zastávce Staré Hory, spadlo tam pár kapek.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*