500 let od narození biskupa Jednoty bratrské Jana Blahoslava – návštěva míst, kde žil a šířil český jazyk
Sobota 16. září 2023
Autobusový zájezd pořádala jihlavská skupina České křesťanské akademie, zájem byl veliký, předem jsme dostali podrobný program zaměřený na téma výše uvedené. Měla jsem radost z takto kompaktní náplně dne, v němž si uděláme obrázek o životě a době renesanční osobnosti, kterou Jan Blahoslav byl.
Během jízdy nám vyprávěl o Janu Blahoslavovi profesor jihlavského gymnázia Jaroslav Beneš, o příchodu Slovanů na naše území student Daniel Wiesner – byla jsem šťastná, že nám byly dopřány informace ještě před prohlídkami.
V Moravském Krumlově bylo v zámku vše zařízeno, ujala se nás průvodkyně a před každým rozměrným plátnem Slovanské epopeje Alfonse Muchy podávala výklad tak, abychom pochopili záměr autorův.
Slovanská epopej je cyklus dvaceti velkoformátových obrazů, kterým malíř Alfons Mucha (1860–1939) shrnul dějiny slovanských národů. Obrazy vznikaly v letech 1912–1926 v ateliéru na zámku Zbiroh.
V roce 1928 věnoval Mucha obrazy městu Praze „pod podmínkou, že umístí hotové obrazy na vlastní náklady v budově výslovně vystavěné k tomuto účelu“. Požadavek nebyl dosud splněn. Muchova epopej byla dlouhou dobu uložena v Moravském Krumlově, v letech 2012–2021 byla však odvezena a vystavena ve Veletržním paláci v Praze i jinde. V roce 2021 se vrátila zpět na krumlovský zámek, kde bude k vidění do roku 2026.
Jeden z obrazů s názvem Bratrská škola v Ivančicích věnoval Alfons Mucha Jednotě bratrské:
U obrazu je tento popis: V zobrazené scéně moravský šlechtic pán ze Žerotína přijel na inspekci prvních tisků Bible. Bratrští studenti se sbíhají kolem něho. Jen jeden zůstává předčítat Bibli slepému starci vlevo dole. Vzorem pro tohoto chlapce byl sám Mucha v mladických letech.
Budoucnost Jednoty je předpovídána rorýsi, kteří krouží kolem věže kostela a připravují se na odlet do přívětivějších krajin. Stejně tak hnutí bratří bude nuceno po bitvě na Bílé hoře přesídlit do ciziny. Kopule ivančického kostela je pozměněna oproti skutečnosti a připomíná spíše kopuli mešity.
Jan Blahoslav zemřel v roce 1571 právě v Moravském Krumlově při své biskupské vizitační cestě.
Po prohlídce Muchových pláten v Moravském Krumlově jsme odjeli do Kralic nad Oslavou, kde jsme nalezli pamětní desku Jana Blahoslava.
Text na desce: Jan Blahoslav, *20. 2. 1523 – †24. 11. 1571. Narozen v Přerově, zemřel v Moravském Krumlově.
Český humanistický spisovatel, teolog, historik a biskup Jednoty bratrské. Jako učitele jej lze považovat za předchůdce J. A. Komenského, zejména pro jeho díla Gramatika česká, Filipika proti misomusům (Kritika odpůrců vzdělanosti) a Musica.
Zasloužil se o vznik první bratrské školy v Kralicích. Jeho překlad Nového zákona byl stěžejním podkladem pro Bibli kralickou.
Právě dnes při Dni tiskařů se v Památníku Bible kralické otevírala výstava nazvaná Umění knihtisku a bratrská tiskárna v Kralicích. Od roku 2020 byla budova uzavřena, my jsme měli to štěstí, že jsme se zúčastnili otevření a mezi prvními shlédli zcela novou expozici.
Viděli jsme ukázky knihtiskařského umění z přelomu 15. a 16. století, knihy ze slavných pražských tiskáren Veleslavínovy a Melantrichovy, první vydání Blahoslavova překladu Nového zákona (prý dosud neexistuje lepší), jednotlivé díly Bible kralické i originál slavné Komenského mapy Moravy z roku 1627.
Prohlédli jsme si také archeologické nálezy z bývalé tvrze, kde mezi lety 1578–1621 sídlilo významné ediční centrum českých bratří.
Historie bratrské tiskárny: Bratrský sbor v Ivančicích zakoupil v roce 1562 na popud Jana Blahoslava vybavení z Polska a zřídil vlastní tiskárnu. Na jaře 1578 se z bezpečnostních důvodů přesunula do Kralic, kde bratřím poskytli ochranu a podporu páni ze Žerotína. Během let 1579–1594 vyšla šestidílná Bible česká, následně byla vytištěna v letech 1596 a 1613 v jediném svazku jako tzv. jednodílka Bible kralická, jazykový poklad národa, která stála u vzniku novodobé spisovné češtiny.
Památník Bible kralické se nachází v sousedství bývalé tvrze, kde v letech 1578–1620 nalezla útočiště tajná bratrská tiskárna. Ta zde tiskla nejen knihy náboženského charakteru, ale také nejrůznější světská díla a učebnice. Jejím nejvýznamnějším produktem však zůstává Bible kralická, náležící nejen k vrcholům tiskařského umění v našich zemích, ale především k pokladům českého jazyka, který přispěl k jeho uchování a rozvíjení v pozdějších dobách protireformace a exilu.
Tvrz vznikala na křižovatce dvou starých zemských stezek, kde byla královská posádka. Odtud také název Kralice. Lidé z okolí říkali tamním obyvatelům králíci – tedy královi lidé. Původní srubový dřevěný dvorec byl v polovině 14. století přestavován na zděný. Jindřich Kralický z Kralic přebudoval objekt ve 40. letech 16. století na renesanční zámeček. Roku 1572 jej koupil Jan starší ze Žerotína – a o tiskárně už víte. Za třicetileté války stavba zanikla.
Protože byl dnes Den tiskařů, přijel do Kralic odborník na tuto problematiku, profesor Vít Vlnas, který je jedním z kurátorů nové výstavy v Památníku, a odpoledne měl přednášku o bratrském knihtisku v kostele sv. Martina v Kralicích – měla jsem dost příležitostí fotit v interiéru.
Po obědě ve vyhlášené kralické restauraci U Sklenářů (řízek jako Štrbské pleso) jsme odjeli do Ivančic, abychom rozvíjeli zadané téma – tady jsme se vlastně dostali k počátkům bratrského sboru.
Nejdříve jsme zamířili na výstavu s názvem Srdce mé skládá píseň: Ivančický sbor Jednoty bratrské v 16. a 17. století.
Viděli jsme autentické předměty nalezené při archeologickém výzkumu ivančického bratrského sboru i knihy z tamní tiskárny. Speciálně pro výstavu vznikl i počítačový model kostela a bratrského domu v Ivančicích, založený na archeologických poznatcích, a tak jsme získali představu, jak vypadaly dnes už neexistující objekty.
Na budově nynějšího Městského a informačního centra, někdejší Staré radnici, kde byla bratrská výstava, je pamětní deska slavnému zdejšímu rodákovi Alfonsu Muchovi, který se právě v tomto domě narodil.
V této budově je také muzeum Alfonse Muchy a stálá expozice dalšího slavného rodáka Vladimíra Menšíka.
Ještě před komentovanou vycházkou s kurátorkou Moravského muzea, která kvůli nám přijela z Brna, aby nás provedla místy, která se týkají někdejšího sboru Jednoty bratrské, jsme se rozhlédli po náměstí, kterému vévodí dvě stavby – kostel a Dům pánů z Lipé:
V ulici Ve Sboru je většina památek, na které nás průvodkyně upozornila – stávala tu českobratrská modlitebna – jsou tam už jen základy, věž a studna, kde našli archeologové historické cennosti.
Na informační tabuli z názvem Památky Jednoty bratrské v Ivančicích byly texty s obrázky, které jsem ofotila a zde přikládám:
V tomto domě bydleli kněží, učitelé i studenti. V letech 1558–1571 tu sídlil biskup Jan Blahoslav. V roce 1562 zde byla založena tiskárna, kde vyšlo 17 titulů a byl započat tisk překladu Bible, roku 1578 byla tiskárna přemístěna do Kralic. Dům byl mnohokrát přestavován, z bratrských dob se zachovaly jen renesanční sklepy.
Renesanční dům na předchozí fotografii patřil od roku 1577 bratřím a sídlilo v něm gymnázium. V roce 1615 odkoupil dům do osobního vlastnictví správce sboru, od roku 1612 biskup Jednoty bratrské Jiří Erastus, který zde setrval do roku 1623, kdy bratři byli donuceni z Ivančic odejít.
Po jejich odchodu se z budovy stal zájezdní hostinec, kamenné ostění vchodu je původní, nad vchodem je u data 1615 vytesán latinský citát: „Vyhnanstvím je svět, smrt branou, vlastí nebe. Vše pomine kromě milování Boha…“
Nejstaršími částmi věže kostela Nanebevzetí Panny Marie v Ivančicích jsou první dvě poschodí, které pocházejí ze 13. století. Současnou podobu dostala věž vysoká 50,41 metrů v roce 1853, ochoz je ve výšce necelých 29 metrů, vede na něj 140 dřevěných schodů. Na věži, opředené mnoha pověstmi, je pět zvonů.
Krásnou tečkou za celým dnem byla mše svatá s přímluvami za českou vzdělanost, jazyk a kulturu, kterou sloužil v ivančickém kostele P. Marian z Jihlavy, účastník zájezdu. Při mši svaté zpíval prof. Beneš církevní skladby, též jednu v řečtině. Otec Marian připomněl sv. Ludmilu, která měla právě dneska svátek, též mluvil o Janu Blahoslavovi a jeho odkazu, který je i po několika stoletích platný.
V neděli 17. září volal Pavel Brada, že se s Miluškou chystají na varhanní koncert do Velké Bíteše, jestli nechci jet sebou, jasně, že jsem chtěla. Bylo krásně a já jsem v tamním kostele sv. Jana Křtitele ještě nikdy nebyla – skladby uvedené v rámci 3. ročníku festivalu Varhanní Vysočina s názvem „Pocta mistrům“ vyzněly v prostředí tohoto krásného kostela skvěle. Na varhany hrál profesor Josef Popelka a zpívala Yukiko Kinjo (soprán), členka ND v Praze.
Rodáci z Ivančic:
Vladimír Menšík (1929–1988) – rozhledny V. Menšíka s A. Muchy, okolí Ivančic
Alfons Mucha (1860–1939) – výzdoba Obecního domu v Praze
Guido Adler (1855–1941) – celoživotní přítel Gustava Mahlera
Související článek:
Moravský Krumlov, klášter v Dolních Kounicích, kostel v Řeznovicích (Řeznovice jsou částí Ivančic)