Seminář cvičitelů a vedoucích turistiky KČT oblasti Vysočina 2015 v rekreačním středisku Želivka,

včetně účasti na pochodu oblastní akce Eurorando 2016
17.-18. října 2015

Tradice pořádání podzimních seminářů vznikla v roce 1993, hned rok poté, co byla založena oblast KČT Vysočina. V přípravě programu se střídají jednotlivé vysočinské odbory a spolupracují úzce se členy oblastního výboru – setkání je pokaždé jiné a právě ta různorodost je zřejmě příčinou, že se stabilní skupina přibližně 60 turistů ráda setkává, vzájemně spolupracuje a zároveň podrobně poznává Vysočinu, protože pořadatelé vždycky ve svém regionu vyberou pozoruhodné trasy.
O víkendu uprostřed října se konal seminář v rekreačním středisku Želivka – program a organizaci zajišťovali turisté z odboru Humpolec, hlavní tíha ležela na bedrech předsedy Rostislava Ježe.

Po skupinách přijížděli ráno turisté ze 12 odborů do malebného prostředí u řeky Želivky, kde je uprostřed lesů rekreační středisko, nedávno opravené a dosud vonící novotou. Ubytovat 65 osob byl pro pořadatele máček, a tak vzápětí začal program, o kterém byli všichni předem informováni.

Současně se seminářem probíhal v rámci oblastní akce Eurorando 2016 pochod kolem tří přehrad, kterého se zúčastnili i turisté, kteří nebyli zapsáni na semináři. Jak čtenáři našich stránek vědí, Eurorando bylo zahájeno 27. září na Hrčavě – toto byla hlavní akce na Vysočině, neboť právě zde jsou dobré podmínky pro naplnění ústřední teze Euroranda, kterou je ENERGIE – tři vodní nádrže a dvě elektrárny nejsou na 14ti kilometrové trase k vidění jen tak někde.

Doslova za humny rekreačního areálu je první vodní elektrárna, ve které jsme měli domluvenou exkurzi. (Více o vodních dílech v tomto kraji je ve článcích Značení pěší trasy z Humpolce k hydroelektrárně u Želivky a Krajem Šimona kouzelníka.

Z údolí Želivky jsme vystoupali do obce Sedlice, odkud nás autobus zavezl do Humpolce – tam jsme si z nabízených možností vybrali prohlídku Muzea Dr. Aleše Hrdličky (menší skupina zavítala na exkurzi do pivovaru Bernard 🙂 ).

Na předchozím obrázku je zachycen toleranční kostelík – o něm a dalších historických stavbách jsme psali ve článku Cestami Oktaviána Strádala.

Muzeum v Humpolci bylo otevřeno už v roce 1895 a v roce 1969, kdy v rámci UNESCO probíhaly oslavy 100. výročí narození antropologa světového významu Dr. Aleše Hrdličky (1869–1943), rodáka z Humpolce, bylo po renovaci nazváno jeho jménem. V současné době je zde několik expozic (národopisná, antropologická, Dr. Aleše Hrdličky, loutkářská, Jak se žilo, jak se šilo, mineralogická sbírka), kterými nás provedla pracovnice Muzea – škoda jen, že její skvělý výklad byl limitován naším dalším programem – ta hodina strávená v muzejních sálech byla opravdu vzrušující!

Navíc jsme byli obdarovaní zajímavými brožurkami – jednou o Dr. Aleši Hrdličkovi, druhá se věnuje muzejním výstavkám. V té, kterou vydalo Muzeum Dr. Aleše Hrdličky v roce 2015, je stručný text o slavném zdejším rodákovi – uvedu ho zde pro ty, kteří v muzeu dosud nebyli:

Aleš Hrdlička se narodil jako nejstarší ze sedmi dětí v rodině stolaře Maxmiliána Hrdličky a jeho ženy Karolíny. V Humpolci prožil dětství v harmonické rodině, jeho babička, porodní bába, mu vštípila lásku k přírodě, matka ho již v pěti letech naučila číst a psát. Hrdlička byl nadaným žákem, o čemž svědčí zápisy ve zlaté knize školy, proto se připravoval ke studiu na gymnáziu v tehdejším Německém Brodě. Hospodářská krize však donutila Hrdličkovu rodinu k vystěhování do Ameriky. Zde pracoval v tabákové továrně, večerně navštěvoval kurzy angličtiny a studoval střední školu. Velké fyzické a psychické vypětí bylo příčinou těžké horečnaté nemoci, při jejíž léčbě ošetřující lékař zjistil Hrdličkovo nadání a doporučil mu studovat lékařství.

Diplom na lékařské fakultě získal roku 1892 a zahájil lékařskou praxi. Protože ho však stále více lákala věda, výnosné praxe zanechal a začal pracovat v psychiatrické léčebně, později odjel studovat nově vznikající obor antropologii do Francie.
Po návratu z Francie se oženil s Marií Dieudonnée, se kterou se znal již z dřívějších studií. S Marií měli velice hluboký vztah, i ona se zajímala o vědu a Hrdličku v jeho práci podporovala. Trpěla však v té době nevyléčitelnou cukrovkou, a tak po dvacetiletém manželství nemoci podlehla. Hrdlička se později oženil ještě jednou s českou emigrantkou Vilemínou Mansfeldovou.

Dalších několik let Hrdlička věnoval antropologickému výzkumu Indiánů Severní a Stření Ameriky a hledal odpověď na způsob osídlení nového kontinentu. Významné byly jeho výzkumy domorodých kmenů v Egyptě, Asii, Austrálii, Evropě i Africe. Byl hlavním představitelem myšlenky o rovnocennosti lidských plemen, otevřeně vystupoval proti teorii o nadřazenosti árijské rasy. Výsledkem Hrdličkových výzkumů je heslo:
„Veškeré lidstvo je jednotného původu“
Dr. Aleš Hrdlička dosáhl světového postavení ve svém oboru. Od samého počátku sledoval vývoj české antropologie a všemožně ji podporoval – jeho štědré finanční dary přispěly k rozvoji této vědy u nás.
Hrdlička se celý život hlásil k rodné zemi, která mu dala základy vzdělání a důsledně trval na psaní svého jména s háčky. Přáním Aleše Hrdličky bylo prožít stáří v Československu, ale to se mu nesplnilo – zemřel po srdečním infarktu 5. září 1943.
(Převzato zkráceně z brožury Muzeum dr. Aleše Hrdličky v Humpolci, rok vydání 2015)

Autorem busty Dr. Aleše Hrdličky je sochař Milan Knobloch, který vytvořil i pamětní medaili s vyobrazením tohoto vědce – ta je udělována Městem Humpolec významným osobnostem.

Docela závidím Rosťovi Ježovi, že se může při pátrání po historii turistického odboru KČT Humpolec, kterému se v poslední době intenzivně věnuje, kdykoliv v knihovně muzea zastavit – svazky, které jsem jen letmo zahlédla, přímo vyzývaly k otevření…

Autobus nás převezl do okrajové části Humpolce zvané Rozkoš, odkud jsme podle stanoveného programu vystoupali na hrad Orlík, respektive na nedávno vybudovanou rozhlednu, jejíž vyhlídková plošina je umístěna na čtverhranné věži starobylé a malebné hradní zříceniny, jejíž historie započala ve 14. století. (Více o hradním areálu ve článku Cestami Oktaviána Strádala 2014.)

I když počasí nebylo bůhvíjaké, rozhledu po nejbližším okolí jsme si na větrné věži užili.

V Želivě, kam nás převezl autobus, jsme se shromáždili na nádvoří kláštera premonstrátů, kde nám vedoucí akce Rosťa Jež zopakoval možnosti, kterých jsme mohli využít: prohlídka kláštera či klášterního pivovaru, občerstvení na Kocandě či rovnou účast na pochodu Eurorando s cílem u hydroelektrárny.

Než jsme se rozešli, vzniklo hromadné foto:

My jsme využili toho, že ve stanu, který postavili na nádvoří kvůli pochodu Eurorando humpolečtí turisté, můžeme zastihnout a pozdravit několik našich přátel, a odebrali jsme se tam.

Dobu, která zbývala do startu, jsme strávili, jak bývalo zvykem říkat v dřívějších pořádcích, „v srdečném a přátelském rozhovoru“. 🙂

Ze známé trasy Želiv – hydroelektrárna zařadím jen obrazové zpravodajství.

Neúprosný čas posouval dění – chvíli po příchodu do ubytovny začala „stolová turistika“  🙂

Podvečer byl věnován promítání soutěžních filmů z letošního Festivalu amatérských turistických filmů a fotografií ve Zlíně: Alpy-Dachstein s KČT Tesla Jihlava, KČT Havlíčkův Brod na oslavách 125 let založení KČT v Praze, KČT Čeřínek Jihlava na Stezce korunami stromů Lipno. Zaujala nás i cestopisná reportáž vytvořená turisty z KČT Havlíčkův Brod o Rusku, Sajanech a Bajkalu.

V čase vyměřeném pro informace z aktuálního dění v oblasti KČT Vysočina předložil předseda KČT Humpolec návrh na uvedení svého dávného předchůdce, nestora humpolecké turistiky a sokolského hnutí Oldřicha Kociana (1888–1942), do Síně slávy české turistiky. Po přečtení životního příběhu osobnosti, která se významně zapsala do moderních dějin města Humpolce a za války položila v koncentračním táboře život, byl návrh přijat; následně bude postoupen Radě SSČT a Předsednictvu KČT.

Oficiální část prvního dne podzimního semináře turistů oblasti KČT Vysočina skončila předáním pamětních listů pochodu Eurorando,

ano, došlo i na tanec – jakmile se muzikanti ze skupiny Legenda chopili nástrojů, byl plný parket – říkali, že takový elán vidí jen zřídka… 🙂

Neděle začala nadmíru zajímavou přednáškou, při které seznámily Míla Bradová a Jitka Korbelová účastníky semináře se zásadami nordic walkingu a promítly prezentaci vyrobenou studiem BRAJA, která přilákala několik turistů k praktickému vyzkoušení správné chůze s holemi v terénu – nováčci se pod vedením obou lektorek shodli na tom, že tento styl, je-li prováděn dobře, je efektivní a záživný.

Cílem vycházky byla vodní nádrž Sedlice a její překrásné okolí – procházet vrchovinou, zde od pradávna zvanou Zálesí, je podobné účasti na bohoslužbách…

Odpoledne, obohaceni pobytem v jedinečné přírodě Zálesí, historické krajině na pomezí Čech a Moravy, plni pocitu sounáležitosti ke kolegům z turistické branže, jsme se rozloučili u Želivky s pořadateli.

Nakonec obvyklý památeční snímek účastníků semináře

a mapka oblasti, kterou jsme poznávali:

Možná někoho zaujme nabídka článků o seminářích pořádaných v oblasti KČT Vysočina v letech, kdy jsou v provozu naše stránky:

Seminář vedoucích a cvičitelů turistiky KČT Vysočina 2014 v chatě na Čeřínku,
Seminář pořádaný v roce 2013 v Pacově,
Seminář pořádaný v roce 2012 na Čeřínku,
Seminář pořádaný v roce 2011 v okolí Světlé nad Sázavou,
Seminář pořádaný v roce 2010 na Čeřínku,
Seminář pořádaný KČT Havlíčkův Brod v roce 2009 ve Štokách,
Seminář pořádaný KČT Měřín v roce 2008 v Nesměřském údolí,
Seminář pořádaný v roce 2007 v Humpolci.