Silvestrovskou Prahou za historií 2022

Pátrání po domovních znameních v ulicích staré Prahy
Sobota 31. prosince 2022

Klub českých turistů Praha, odbor Vojty Náprstka, pořádal pod vedením svého předsedy Ing. Jana Havelky toto putování v rámci Novoročního čtyřlístku letos již po 19. Několika akcí jsme se zúčastnili a pokaždé byly nabité neotřelými zážitky. Tento text zveřejňuji krátce před pražským silvestrovským putováním 2023, ale následující informace mají platnost bez časového omezení. 🙂

Trasa: start na náměstí Václava Havla (piazzetta Národního divadla) – Perštýn – Uhelný trh – Rytířská – Celetná – Týnská – Dlouhá – Týnská ulička – Staroměstské náměstí – Malé náměstí – Karlova – Husova – Betlémské náměstí – Liliová – Karlova – Karlův most – Kampa – Mostecká – Valdštejnské náměstí – Malostranské náměstí – Nerudova – Úvoz – Pohořelec – cíl v restauraci U Zelené brány.

Jely jsme autobusem v 6.45 z Jihlavy: Míla, Iva a já. Cesta pohodová, příjezd do Prahy asi o půl deváté, na trasu jsme se od Národního divadla vydaly neodkladně, ještě před stanoveným startem, abychom stihly vše do odjezdu zpátečního autobusu.
Míla obstarala itineráře, všechny jsme sledovaly texty, přesně se držely propozic a fotily nalezená domovní znamení, mnohá z nich umělecká díla – bylo to nádherné, zábavné, ale docela náročné. 🙂
Ulice v tuto dobu nebyly ještě přeplněné, tak to šlo dobře, navíc obě děvčata se v Praze vyznají.

Domovní znamení se začala objevovat ve 14. století, ta nejstarší tesali do kamene, později se přešlo k malovaným. V 15. století už byla běžně rozšířená, volba domovních znamení byla libovolná podle fantazie a vkusu majitele.
V propozicích pochodu, kterými jsme se řídily, bylo uvedeno, že v Praze je zdokumentováno na 254 domovních znamení. Většina těch, která pořadatelé zařadili do silvestrovské trasy (127) a my jsme stihly příslušný úsek projít, je uvedena v následujícím článku (asi sto fotografií).
Náměstí a ulice bývaly bezejmenné, později dostávaly zvykové pojmenování podle toho, co se tam prodávalo, podle nejbližšího kostela či kláštera, někdy podle rázovitého tvaru ulice či podle řemeslníků tam usazených.
Ve 2. polovině 18. století nařídil císařský dvůr očíslovat kvůli identifikaci všechny domy v habsburské monarchii.

Naše fotoaparáty nezahálely, takže už cestou na start jsme pořídily několik obrázků:

Vnitřní dvůr domu č. 135/7 v Mikulandské ulici – propojení architektury 19. století se současným stavebním řešením.

Na pamětní desce pod bustou Boženy Němcové je napsáno: Zde, v bývalém domě „U Tří lip“ dokonala svůj život Božena Němcová, tvůrkyně „Babičky“.
4. února 1820 – 21. ledna 1862
Zřízeno péčí Ústředního spolku českých žen
Za okupace poškozeno, obnoveno 1948

Jezdec – bronzová socha je dílem Michala Gabriela.

Kubistická lampa Emila Králíčka z roku 1913 je umístěna na Jungmannově náměstí u brány hřbitova za kostelem Panny Marie Sněžné.

Samozřejmě jsme se zastavily v kostele Panny Marie Sněžné, který nedaleko Václavského náměstí založil v roce 1347 Karel IV.
Z místa startu jsme se vydaly po Národní třídě do ulice Na Perštýně, pak ulicí Martinská a dále na Uhelný trh.

Náměstí Václava Havla – na 160 cm velké žulové srdce od Kurta Gebauera mohou lidé psát vzkazy.

První domovní znamení jsme viděly v ulici Na Perštýně 345/7 – U Dvou černých medvídků.

Ve vedlejším domě bydlel v letech 1725–1743 barokní malíř **Václav Vavřinec Reiner**.

Staré Město 419/5 – U Černého křížku – památkově chráněný dům s gotickým jádrem. Pověst říká, že zde bydlel purkmistr, který ztratil propůjčenou městskou pečeť. Poctivý nálezce ji sice odevzdal, přesto však konšelé nechali purkmistrovi stít hlavu. Křížek připomíná popravu.

Kostel sv. Martina ve zdi na Starém Městě – je tu umístěna pamětní deska rodiny Brokoffů – na červeném mramoru je psáno, že zde, na bývalém hřbitově, byli pochováni otec a dva synové – přední čeští řezbáři a sochaři působící v 17. a 18. století.

Havelské tržiště je jediné dochované uprostřed staré Prahy, pochází z roku 1232, prodává se tu zelenina a ovoce, vzhledem k poloze v centru města též turistické suvenýry.

Kostel sv. Havla byl postaven v 1. polovině 13. století, během let tu kázali Jan Milíč z Kroměříže, Jan Nepomucký, Jan Hus i Štěpán z Pálče. Je tu pohřben barokní malíř Karel Škréta.

Wimmerova kašna na Uhelném trhu je dílem sochaře Lederera z roku 1797.

U Červeného orla, Havelská 517/14 – dnes lékárna.

U Závoje, Havelská 500/25 – název má podle dávné pověsti, která je zapsána na fasádě: Závoj drahý dala svůj s obětavostí panu Rotlewovi by přinesl štěstí. Hned na Hoře Kutné doloval – velkého se tím bohatství dodělal.

Novorenesanční dům U Goliáše na rohu Železné a Havelské ulice byl vystavěn na konci 19. století.

Na nároží domu je umístěna socha Goliáše – patrně je připomínkou původní stavby ze 17. století, kdy byl namalován na fasádě.

Průčelí výše uvedeného domu zdobí reliéfy od Jindřicha Říhy: Příchod Čechů na Říp a Libuše hlásá slávu Prahy.

Rohový kubistický dům s barokní soškou Černé Matky Boží byl v Celetné vystavěn v roce 1912 podle návrhu architekta Josefa Gočára. Originál je vystaven na zámku v Troji – viz článek **Praha slavila 125 let KČT**.

Pamětní deska matematika a filozofa Bernarda Bolzana v Celetné 590/25 je umístěna na domě, kde učenec žil a v roce 1848 zemřel.

Celetná ulice 568/32 – dům U Zlatého lva.

U České orlice, Celetná 567/30 – dům byl vystavěn v novogotickém stylu na Ovocném trhu v roce 1897, autorem fasádní výzdoby byl Mikoláš Aleš.
Majitel domu Dr. Klika se stal roku 1911 spoluzakladatelem českého skautingu.

U Zlatého anděla, Celetná 588/29 – dům stojí na místě pěti středověkých objektů, které v 17. století zničil požár.

U Červeného orla, Celetná 593/21 – dům má středověké jádro, před rokem 1725 byl barokně přestavěn, dnešní podoba je klasicistní.

U Bílého páva, Celetná 557/10 – název je doložen k roku 1514.

U Bílého lva, Celetná 555/6 – dům je kulturní památkou ČR.

Týnský chrám, vlevo **Dům U Kamenného zvonu**, uprostřed Mariánský sloup.

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí byl obnoven v červnu 2020. Původní barokní sloup z roku 1650 byl stržen v listopadu 1918.

Štorchův dům na Staroměstském náměstí 552/16 bývá též nazýván U Kamenné Panny Marie. Fasádu zdobí fresky podle návrhů Mikoláše Alše.

Týnskou ulicí jsme se vydaly podél bočního traktu chrámu Matky Boží před Týnem a na konci zahnuly doleva ulicí Masná, pak do Týnské uličky a zpět na Staroměstské náměstí.

U Černého jelena, Týnská 628/2 – v tomto domě se narodil malíř Karel Škréta (1610–1674). Je pohřben v kostele sv. Havla.

Vlevo na tmavší fasádě je pamětní deska Karlu Škrétovi, vpravo je rohový dům U Černého slona 629/3, jehož jádro je z doby Karla IV. Na začátku 17. století se stali majiteli členové šlechtického rodu Budovců z Budova. Václav Budovec byl roku 1621 popraven na Staroměstském náměstí – socha a pamětní deska jsou na nároží pro jeho připomínku.

Domovní znamení U Černého slona, Týnská ulice 629/3.

Dům U Zlatého prstenu, Týnská 630/6 je ve správě Muzea hlavního města Prahy.

U Tří per, Týnská ulička 611/10 – dům vlastnil rod Kinských.

Týnský chrám – portál s reliéfem ukřižování Krista.

Tympanon severního portálu chrámu Matky Boží před Týnem – novodobá replika gotického díla z konce 14. století.

Na Staroměstském náměstí jsme si připomněly významné budovy, pomníky i historická data a kolem kostela sv. Mikuláše přešly na náměstí Franze Kafky a pak ulicí U Radnice na Malé náměstí.
Všechny tři jsme se shodly, že Čtenář na náměstí Franze Kafky tvoří vhodný protipól okolním budovám.

Čtenář v křesle – moderní bronzová plastika akademického sochaře Jaroslava Róny byla na historií nabitém Starém Městě instalována roku 2019.

U Tří bílých růží, Malé náměstí 142/3 – růže jsou na vrcholu budovy, fasáda je zdobená podle kartonů Mikoláše Alše, bývalo tu známé železářství U Rotta.

U Bílého lva, Malé náměstí 143/2. Domovní znamení na budově z doby kolem roku 1400 je na vrcholu lomeného oblouku. V roce 1487 zde byla založena nejstarší pražská tiskárna, v níž vydali kompletní text Bible (tzv. pražské).

Názvy domů zleva: U Zlaté lilie, U Zlaté koruny, U Černého koníčka – Malé náměstí č. 12, 13, 14.

Z Malého náměstí jsme se vydaly ulicemi Karlovou a Husovou, došly na Betlémské náměstí a dopřály si zastávku ve dvoře Náprstkova muzea.

Dům U Kapra, Karlova ulice 455/48, za rohem je dům U Zlaté koruny.

Domy U Modrého hroznu a U Zlatého tygra v Husově ulici.

U Zlatého tygra, Husova 228/17 – zdejší pivnici proslavil spisovatel Bohumil Hrabal.

Dům U Modrého hroznu v Husově ulici 227/15 bývá též nazýván U Dvou vyzvědačů – štukové domovní znamení má představovat starozákonní výjev, jak Jozue a Káleb přinášejí obrovský hrozen ze země Kanaán (země zaslíbené).

U Tří divokých kachen, Husova 226/13 – nárožní dům stojí u jedné z nejstarších cest, které procházely od pradávna Prahou.

U Tří praporečníků, Husova 231/12 – původně gotický dům, mezi okny prvního patra jsou na plechu malované postavy tří praporečníků.

Na fasádě domu č.232 v Husově ulici je kamenná pamětní deska s textem: Zde žil a zemřel Vácslav Matěj Kramerius dne 22. března 1808.

Pieta na nároží domu v ulici Husova – Řetězová.

U Zeleného stromu, Betlémské náměstí 351/6 – v tomto domě nedaleko Betlémské kaple je Švejk restaurant (!)

Betlémská kaple – původní objekt vznikl roku 1391, kázal zde Mistr Jan Hus.

V letech 1950–1952 postavil architekt Jaroslav Fragner poměrně přesnou kopii dávné Betlémské kaple. Do novostavby pojal obě zachované zdi se zbytky nápisů a portálkem, starou studnu, která tu stávala ještě před výstavbou původního „Betléma“. Archeologický průzkum, prováděný při stavbě kaple a úpravě náměstí, odhalil před kaplí dobře zachované základy kostelíka sv. Filipa a Jakuba; po prozkoumání byly opět zasypány.
Dnes slouží Betlémská kaple jako slavnostní aula ČVUT.

**Náprstkovo muzeum** na Betlémském náměstí. Dům se nazývá „U Halánků“.

V knize Pavla Bedrníčka vydané v roce 2007 jsem se dočetla nejen o historii domu U Halánků, ale také zajímavosti o jeho obyvatelích:
Náprstkovo muzeum uzavírá Betlémské náměstí na západní straně. Původně zde stávalo pět gotických domků s pivovarem a sladovnou. Domy byly postupně slučovány, koncem 16. století z nich vznikl rozlehlý, bohatý dům, který si po dalších úpravách v 17. století doposud podržel tehdy nabytý vzhled. Na konci 17. století koupil dům, pivovar a vinopalnu Jan Halánek z Jičína, v roce 1826 od něj objekt odkoupili manželé Fingerhutovi. Sládek Antonín Fingerhut se vlastně jmenoval Náprstek, ale na vojně mu jméno poněmčili.
Paní Fingerhutová byla známá svou lidumilností a dobročinností – jednou týdně se „U Halánků“ zdarma rozděloval chléb těm nejpotřebnějším, což prý někdy představovalo i několik set bochníků.
Fingerhutovi měli dva syny, Ferdinanda a Adalberta (Vojtěcha) – ten svou činností proslavil sebe i rodný dům.
Syn Vojtěch (1826–1894) jako přesvědčený vlastenec přijal opět české jméno Náprstek a jako dvaadvacetiletý student se angažoval v revoluci roku 1848 tak velice, že po jejím potlačení musel emigrovat do Spojených států. Tam si zpočátku vydělával na živobytí dost těžce, později se věnoval politice, překladatelství, vydával noviny, otevřel česká knihkupectví a podporoval krajanský život českých přistěhovalců.
V emigraci začal sbírat předměty pro průmyslové a přírodopisné muzeum. V roce 1858 se směl vrátit do Prahy a z domu „U Halánků“ vytvořil centrum české inteligence, propagoval svobodomyslnost, pokrok a demokracii. Postupně otevřel malé muzeum, v němž záhy nabyly převahy předměty přírodopisné a národopisné, neboť se přátelil s cestovateli Emilem Holubem, Alberto Vojtěchem Fričem, Enrique Stanko Vrázem i Bedřichem Hrozným – ti všichni přispívali do sbírek.
K Halánkům docházeli Palacký, Purkyně, Tyrš, Němcová, Rieger, Zeyer, Vrchlický, Masaryk a další významné osobnosti kulturního a politického života.
Náprstek rozvíjel osvětovou činnost, přednášel, založením Amerického klubu českých dam podporoval ženskou emancipaci.
Dům posléze přestal sbírkám stačit, proto dal Vojta Náprstek postavit na zadní parcele novou muzejní budovu. Když umíral, odkázal muzeu celý svůj majetek. Jako první Čech volil Náprstek pohřeb žehem. Jeho posmrtnou masku snímal J. V. Myslbek.
Jako pravověrná turistka nemohu smlčet, že 11. 6. 1888 při založení Klubu českých turistů se Vojta Náprstek jako proslulá a důvěryhodná osobnost stal jeho prvním předsedou.

Dvůr Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur – stálé expozice rozhodně stojí za vidění.

U pamětní desky Vojty Náprstka jsme si připily na zdraví a dobré turistické cesty v příštím roce.
Trasa pokračovala ulicí Liliovou do Karlovy, pak na Křižovnické náměstí a na Karlův most.

U Červené židle, Liliová 250/4 – v domě je čokoládovna a kavárna.

U Vořechovských, Liliová 219/5 – vstupní portál a obraz Útěk do Egypta na fasádě.

U Karmelitánského Ježíška, Liliová 247/10

U Zlatého hada, Karlova 181/18 – středověký dům barokně přestavěný.

U Kamenné mořské panny, Karlova 183/14 – původní socha z 15. století je nahrazena novodobou replikou.

Bronzová pamětní deska slavnému německému astronomovi a matematiku Johannesu Keplerovi (1571–1630) je na fasádě domu v Karlově ulici č. 4. Deska připomíná, že v tomto domě žil v letech 1603–1612 Kepler, který v té době objevil první dva zákony pohybu planet kolem Slunce.

U Krále Šalamouna, Křižovnické náměstí 194/1 – dům je připomínán už v roce 1405.

Karlovou ulicí jsme došli na Křižovnické náměstí a Staroměstskou mosteckou věží vstoupili na Karlův most.

Sochu Jana Nepomuckého na Karlově mostě vytvořil roku 1683 Jan Brokoff. Její vzhled se stal vzorem pro řadu dalších soch v našich zemích. Jan Nepomucký byl svatořečen v roce 1729.

Z Karlova mostu jsme vlevo po schodech sestoupily na Kampu, přešly Čertovku a ocitly se v ulici U Lužického semináře.

V domě na Kampě 512/11 je pamětní deska skladatele Bohuslava Martinů, ta tmavá připomíná českého herce Eduarda Kohouta, který tu v letech 1930–1970 žil, tvořil a zemřel.

U Modré lišky, Na Kampě 498/1 – na domě je letopočet 1664, nad portálem vidíme malbu Pražského Jezulátka. Prý zde bydlel Jiří Voskovec, dnes tu sídlí estonská ambasáda.

U Jezulátka, Na Kampě 513/10 – několik století starý hotel pojmenovaný podle voskové sošky Pražského Jezulátka vystavené v chrámu Panny Marie Vítězné na Malé Straně.

Za restaurací Čertovka jsme si nenechaly ujít průchod nejužší pražskou uličkou, která musí být řízena semafory, protože je místy jen 50 cm široká. Jsou to vlastně schody spojující ulici U Lužického semináře s vltavským ramenem. Kuriózní soutěska je poslední zachovanou požární uličkou na Malé Straně.

Na nádvoří bývalé Hergetovy cihelny jsou od roku 2004 dvě bronzové skulptury čurající do jezírka ve tvaru České republiky. Autorem kinetického sousoší je David Černý.

U Tří zelených křížků, U Lužického semináře 95/16 – křížky znamenají, že dům měl nějaký vztah k nedalekému klášteru maltézských rytířů. A právě v tomto domě potkal roku 1853 student Jan Neruda (1834–1891) svou lásku Annu Holinovou (1836–1910), jíž zde uběhlo mládí v marném čekání na básníka…
U Holinů se setkávali Erben, Hálek a Němcová.

U Bílého čápa, U Lužického semináře 99/22

U Páva, U Lužického semináře 106/32 – v hotelu se pyšní nástěnnými freskami a obrazy současného českého malíře Jiřího Anderle.

Odbočily jsme do ulice Míšeňská, pak na náměstí Dražického a do ulice Mostecká.

U Královny včel, Míšeňská 71/3 – emblém včely v plástu je od sochaře Jana Koblasy (1932–2017).

U Zlatého beránka, Míšeňská 67/10 – dům s bohatou historií: počátkem 18. století jej postavil zlatotepec (proto je zlaté rouno v domovním znamení), roku 1853 se tu narodil Eduard Vojan, v šedesátých letech koupil dům Zdeněk Štěpánek – scházeli se tu herci, výtvarníci a další známé osobnosti.

U Bílé kuželky, Míšeňská 66/12 – nárožní dům je dílem architekta Kryštofa Dientzenhofera. Téměř stále sloužil dům jako hostinec, který dostal jméno podle oblíbené hry, v níž zanícení hráči během jedné noci přišli třeba o celý majetek.

U Tří pštrosů, Dražického náměstí 76/12. Budova stojí u západního konce Karlova mostu, v 16. století ji nechal postavit obchodník s pštrosími pery a výrobce ozdob z peří. V roce 1714 prý zde otevřel arménský obchodník první veřejnou kavárnu v Praze. Na domě je kromě znamení také barokní soška sv. Jana Nepomuckého.

Malostranskou mosteckou věží jsme přešly do ulice Mostecká.

U Mouřenína, Mostecká 282/5 – dům je součástí Královské cesty, historie budovy sahá až do 14. století, ale dnešní podoba je barokní.

U Černého orla, Mostecká 279/11. Dnes je tu hotel, jehož vznik je kladen do 14. století. Žil zde arcibiskup Ludwig, k němuž se váže pověst, že při návratu z cest pomohl vyprostit zaklíněného orla, který pak jeho družinu doprovázel celý zbytek cesty a střežil ji před nástrahami. Orel s rozepjatými křídly je symbolem střežícím blaho a štěstí zdejších obyvatel.

Podle propozic jsme pokračovaly ulicí Tomášskou na Valdštejnské náměstí.

U Zlatého jelena, Tomášská 26/4 – domovní znamení znázorňující sv. Huberta (či snad Eustacha) s jelenem vytesal v roce 1726 Ferdinand Maxmilián Brokoff. Dům přestavěl Kilián Ignác Dientzenhofer.

U Tří čápů, Valdštejnské náměstí 20/8 – v renesančním domě, kde je provozován hotel, bylo vytvořeno výjimečné a originální prostředí navržené ateliérem Evy Jiřičné. Název domu má hlubší smysl – čáp býval nositelem dobrých zpráv a šťastného domova. Původně byla na fasádě umístěna věta: „Marně svět závidí, když Bůh se stará.“

**Valdštejnský palác** nechal zbudovat v roce 1623 vojevůdce Albrecht z Valdštejna.

U Tří růží, Valdštejnské náměstí 163/2 – dům s gotickým jádrem byl renesančně přestavěn na konci 16. století, dnešní podoba je klasicistní.

Dům měl slavné obyvatele: v roce 1900 tu spisovatelka Růžena Svobodová a o deset let starší malířka Zdenka Braunerová zařídily byt mladému F. X. Šaldovi, s nímž obě udržovaly vřelé styky.
Dům proslavila i režisérka Věra Chytilová, která zde na začátku 50. let bydlela a v 80. letech tu natočila film Faunovo velmi pozdní odpoledne. Bydlel tu i Jiří Brdečka.

Ve Sněmovní ulici, na fasádě překrásného domu č.164/8, jsou instalovány bronzové pamětní desky s reliéfy umělců, kteří zde žili a tvořili: barokní malíř Petr Brandl (1668–1735) a secesní architekt Josef Fanta (1856–1954).

Autorem obou bust je Zdeněk Josef Preclík, který řekl: „V domě kdysi působil jak mladý Petr Brandl, tak zde měl mnohem později ateliér architekt Josef Fanta. Je to symbolické podání rukou přes staletí.“

Podle itineráře jsme měly pokračovat na Malostranské náměstí a do Nerudovy ulice.
Na Malostranském náměstí nebylo k hnutí, čas se nachýlil a viděly jsme, že bohužel nestihneme projít všechna domovní znamení uvedená v popisu trasy. Miluška navrhla, abychom tramvají zajely do cíle, vyřídily potřebné a pak spěchaly na autobus s odjezdem v 16 hodin, na který jsme měly koupené jízdenky do Jihlavy. Tramvají č. 22 jsme jely do cíle pochodu v restauraci U Zelené brány (proti hotelu Pyramida).

Restaurace na Bělohorské ulici byla cílem silvestrovského turistického pochodu za historií Prahy.

V cíli nás přivítal hlavní pořadatel KČT, odboru Vojty Náprstka Ing. Jan Havelka.

Přispěly jsme na Čtyřlístek a s radostí si koupily Sborník původních itinerářů 2005–2022, letošní propozice 19. ročníku silvestrovského putování za historií Prahy jsme přiložily k sadě. Skvělá pomůcka k budoucím procházkám milovaným městem!

Emeritní předseda KČT Ing Jan Havelka s mými kamarádkami a spolupochodnicemi Mílou Bradovou a Ivou Svobodovou.

Tramvají, pak metrem, jsme jely na Florenc, na nádraží jsme dorazily za dvě minuty čtyři. Autobus tam nebyl, lidé čekali. Na mobil ohlášeno zpoždění, neví se, kdy autobus přijede. Míla řekla, a určitě se trefila, že kvůli úspoře zřejmě sloučili spoje Praha–Brno s odjezdem v 16 a 17 hodin. Mají přece přehled, kolik je prodaných lístků. A opravdu autobus dorazil ve ¾ na 5, všichni jsme nasedli – cestující obou spojů se pohodlně vešli, jen byl trochu problém se zakoupenými místenkami – některé se překrývaly, ale vše se urovnalo a jeli jsme. Cesta ubíhala rychle, dálnice byla suchá a volná, v 18.30 jsme přijeli do Jihlavy.
Iva mě dovezla autem domů, což jsem po mnohahodinovém pobíhání Prahou hodně ocenila. 🙂
Výlet to byl velice vydařený, všechny tři jsme byly navýsost spokojené!

Související články:
Silvestrovskou Prahou za historií 2021
Procházka Prahou vždycky potěší

2 odpovědi na “Silvestrovskou Prahou za historií 2022”

Marianna napsal:

29.12.2023 (22.49)

Prekrásne ukončenie starého roku.A do toho nového Vám prajem všetko najlepšie – hlavne pevné zdravie.Ďakujem,že stále píšete a výborne.Srdečne pozdravujem zo Slovenska.

Odpovědět
1. M+M Svatošovi napsal:
  
  29.12.2023 (23.11)
  
  Velice Vám děkuji! Potěšilo mě, že jste se ozvala. Také já Vám přeji pevné zdraví a samé hodné lidi kolem. Mám předsevzetí znovu se více věnovat turistickému zpravodajství, nesmím lenošit! Srdečně zdravím. 🙂
  
  Odpovědět

2 odpovědi na “Silvestrovskou Prahou za historií 2022”

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář