Pátrání po domovních znameních v ulicích staré Prahy Sobota 31. prosince 2022
Klub českých turistů Praha, odbor Vojty Náprstka, pořádal pod vedením svého předsedy Ing. Jana Havelky toto putování v rámci Novoročního čtyřlístku letos již po 19. Několika akcí jsme se zúčastnili a pokaždé byly nabité neotřelými zážitky. Tento text zveřejňuji krátce před pražským silvestrovským putováním 2023, ale následující informace mají platnost bez časového omezení. 🙂
Trasa: start na náměstí Václava Havla (piazzetta Národního divadla) – Perštýn – Uhelný trh – Rytířská – Celetná – Týnská – Dlouhá – Týnská ulička – Staroměstské náměstí – Malé náměstí – Karlova – Husova – Betlémské náměstí – Liliová – Karlova – Karlův most – Kampa – Mostecká – Valdštejnské náměstí – Malostranské náměstí – Nerudova – Úvoz – Pohořelec – cíl v restauraci U Zelené brány.
Jely jsme autobusem v 6.45 z Jihlavy: Míla, Iva a já. Cesta pohodová, příjezd do Prahy asi o půl deváté, na trasu jsme se od Národního divadla vydaly neodkladně, ještě před stanoveným startem, abychom stihly vše do odjezdu zpátečního autobusu. Míla obstarala itineráře, všechny jsme sledovaly texty, přesně se držely propozic a fotily nalezená domovní znamení, mnohá z nich umělecká díla – bylo to nádherné, zábavné, ale docela náročné. 🙂 Ulice v tuto dobu nebyly ještě přeplněné, tak to šlo dobře, navíc obě děvčata se v Praze vyznají.
Domovní znamení se začala objevovat ve 14. století, ta nejstarší tesali do kamene, později se přešlo k malovaným. V 15. století už byla běžně rozšířená, volba domovních znamení byla libovolná podle fantazie a vkusu majitele. V propozicích pochodu, kterými jsme se řídily, bylo uvedeno, že v Praze je zdokumentováno na 254 domovních znamení. Většina těch, která pořadatelé zařadili do silvestrovské trasy (127) a my jsme stihly příslušný úsek projít, je uvedena v následujícím článku (asi sto fotografií). Náměstí a ulice bývaly bezejmenné, později dostávaly zvykové pojmenování podle toho, co se tam prodávalo, podle nejbližšího kostela či kláštera, někdy podle rázovitého tvaru ulice či podle řemeslníků tam usazených. Ve 2. polovině 18. století nařídil císařský dvůr očíslovat kvůli identifikaci všechny domy v habsburské monarchii.
Naše fotoaparáty nezahálely, takže už cestou na start jsme pořídily několik obrázků:
Samozřejmě jsme se zastavily v kostele Panny Marie Sněžné, který nedaleko Václavského náměstí založil v roce 1347 Karel IV. Z místa startu jsme se vydaly po Národní třídě do ulice Na Perštýně, pak ulicí Martinskáa dále na Uhelný trh.
Týnskou ulicíjsme se vydaly podél bočního traktu chrámu Matky Boží před Týnem a na konci zahnuly doleva ulicí Masná, pak do Týnské uličky a zpět na Staroměstské náměstí.
Na Staroměstském náměstí jsme si připomněly významné budovy, pomníky i historická data a kolem kostela sv. Mikulášepřešly na náměstí Franze Kafky a pak ulicí U Radnicena Malé náměstí. Všechny tři jsme se shodly, že Čtenář na náměstí Franze Kafky tvoří vhodný protipól okolním budovám.
Z Malého náměstí jsme se vydaly ulicemi Karlovou aHusovou, došly naBetlémské náměstí a dopřály si zastávku ve dvořeNáprstkova muzea.
V letech 1950–1952 postavil architekt Jaroslav Fragner poměrně přesnou kopii dávné Betlémské kaple. Do novostavby pojal obě zachované zdi se zbytky nápisů a portálkem, starou studnu, která tu stávala ještě před výstavbou původního „Betléma“. Archeologický průzkum, prováděný při stavbě kaple a úpravě náměstí, odhalil před kaplí dobře zachované základy kostelíka sv. Filipa a Jakuba; po prozkoumání byly opět zasypány. Dnes slouží Betlémská kaple jako slavnostní aula ČVUT.
V knize Pavla Bedrníčka vydané v roce 2007 jsem se dočetla nejen o historii domu U Halánků, ale také zajímavosti o jeho obyvatelích: Náprstkovo muzeum uzavírá Betlémské náměstí na západní straně. Původně zde stávalo pět gotických domků s pivovarem a sladovnou. Domy byly postupně slučovány, koncem 16. století z nich vznikl rozlehlý, bohatý dům, který si po dalších úpravách v 17. století doposud podržel tehdy nabytý vzhled. Na konci 17. století koupil dům, pivovar a vinopalnu Jan Halánek z Jičína, v roce 1826 od něj objekt odkoupili manželé Fingerhutovi. Sládek Antonín Fingerhut se vlastně jmenoval Náprstek, ale na vojně mu jméno poněmčili. Paní Fingerhutová byla známá svou lidumilností a dobročinností – jednou týdně se „U Halánků“ zdarma rozděloval chléb těm nejpotřebnějším, což prý někdy představovalo i několik set bochníků. Fingerhutovi měli dva syny, Ferdinanda a Adalberta (Vojtěcha) – ten svou činností proslavil sebe i rodný dům. Syn Vojtěch (1826–1894) jako přesvědčený vlastenec přijal opět české jméno Náprstek a jako dvaadvacetiletý student se angažoval v revoluci roku 1848 tak velice, že po jejím potlačení musel emigrovat do Spojených států. Tam si zpočátku vydělával na živobytí dost těžce, později se věnoval politice, překladatelství, vydával noviny, otevřel česká knihkupectví a podporoval krajanský život českých přistěhovalců. V emigraci začal sbírat předměty pro průmyslové a přírodopisné muzeum. V roce 1858 se směl vrátit do Prahy a z domu „U Halánků“ vytvořil centrum české inteligence, propagoval svobodomyslnost, pokrok a demokracii. Postupně otevřel malé muzeum, v němž záhy nabyly převahy předměty přírodopisné a národopisné, neboť se přátelil s cestovateli Emilem Holubem, Alberto Vojtěchem Fričem, Enrique Stanko Vrázem i Bedřichem Hrozným – ti všichni přispívali do sbírek. K Halánkům docházeli Palacký, Purkyně, Tyrš, Němcová, Rieger, Zeyer, Vrchlický, Masaryk a další významné osobnosti kulturního a politického života. Náprstek rozvíjel osvětovou činnost, přednášel, založením Amerického klubu českých dam podporoval ženskou emancipaci. Dům posléze přestal sbírkám stačit, proto dal Vojta Náprstekpostavit na zadní parcele novou muzejní budovu. Když umíral, odkázal muzeu celý svůj majetek. Jako první Čech volil Náprstek pohřeb žehem. Jeho posmrtnou masku snímal J. V. Myslbek. Jako pravověrná turistka nemohu smlčet, že 11. 6. 1888 při založení Klubu českých turistů se Vojta Náprstek jako proslulá a důvěryhodná osobnost stal jeho prvním předsedou.
U pamětní desky Vojty Náprstka jsme si připily na zdraví a dobré turistické cesty v příštím roce. Trasa pokračovala ulicí Liliovou do Karlovy, pak na Křižovnické náměstí a na Karlův most.
Z Karlova mostu jsme vlevo po schodech sestoupily na Kampu, přešly Čertovku a ocitly se v ulici U Lužického semináře.
Odbočily jsme do ulice Míšeňská, pak na náměstí Dražickéhoa do ulice Mostecká.
Podle propozic jsme pokračovaly ulicí Tomášskou na Valdštejnské náměstí.
Dům měl slavné obyvatele: v roce 1900 tu spisovatelka Růžena Svobodová a o deset let starší malířka Zdenka Braunerová zařídily byt mladému F. X. Šaldovi, s nímž obě udržovaly vřelé styky. Dům proslavila i režisérka Věra Chytilová, která zde na začátku 50. let bydlela a v 80. letech tu natočila film Faunovo velmi pozdní odpoledne. Bydlel tu i Jiří Brdečka.
Autorem obou bust je Zdeněk Josef Preclík, který řekl: „V domě kdysi působil jak mladý Petr Brandl, tak zde měl mnohem později ateliér architekt Josef Fanta. Je to symbolické podání rukou přes staletí.“
Podle itineráře jsme měly pokračovat na Malostranské náměstí a do Nerudovy ulice. Na Malostranském náměstí nebylo k hnutí, čas se nachýlil a viděly jsme, že bohužel nestihneme projít všechna domovní znamení uvedená v popisu trasy. Miluška navrhla, abychom tramvají zajely do cíle, vyřídily potřebné a pak spěchaly na autobus s odjezdem v 16 hodin, na který jsme měly koupené jízdenky do Jihlavy. Tramvají č. 22 jsme jely do cíle pochodu v restauraci U Zelené brány (proti hotelu Pyramida).
Přispěly jsme na Čtyřlístek a s radostí si koupily Sborník původních itinerářů 2005–2022, letošní propozice 19. ročníku silvestrovského putování za historií Prahy jsme přiložily k sadě. Skvělá pomůcka k budoucím procházkám milovaným městem!
Tramvají, pak metrem, jsme jely na Florenc, na nádraží jsme dorazily za dvě minuty čtyři. Autobus tam nebyl, lidé čekali. Na mobil ohlášeno zpoždění, neví se, kdy autobus přijede. Míla řekla, a určitě se trefila, že kvůli úspoře zřejmě sloučili spoje Praha–Brno s odjezdem v 16 a 17 hodin. Mají přece přehled, kolik je prodaných lístků. A opravdu autobus dorazil ve ¾ na 5, všichni jsme nasedli – cestující obou spojů se pohodlně vešli, jen byl trochu problém se zakoupenými místenkami – některé se překrývaly, ale vše se urovnalo a jeli jsme. Cesta ubíhala rychle, dálnice byla suchá a volná, v 18.30 jsme přijeli do Jihlavy. Iva mě dovezla autem domů, což jsem po mnohahodinovém pobíhání Prahou hodně ocenila. 🙂 Výlet to byl velice vydařený, všechny tři jsme byly navýsost spokojené!
2 odpovědi na “Silvestrovskou Prahou za historií 2022”
Prekrásne ukončenie starého roku.A do toho nového Vám prajem všetko najlepšie – hlavne pevné zdravie.Ďakujem,že stále píšete a výborne.Srdečne pozdravujem zo Slovenska.
Velice Vám děkuji! Potěšilo mě, že jste se ozvala. Také já Vám přeji pevné zdraví a samé hodné lidi kolem. Mám předsevzetí znovu se více věnovat turistickému zpravodajství, nesmím lenošit! Srdečně zdravím. 🙂
Prekrásne ukončenie starého roku.A do toho nového Vám prajem všetko najlepšie – hlavne pevné zdravie.Ďakujem,že stále píšete a výborne.Srdečne pozdravujem zo Slovenska.
Velice Vám děkuji! Potěšilo mě, že jste se ozvala. Také já Vám přeji pevné zdraví a samé hodné lidi kolem. Mám předsevzetí znovu se více věnovat turistickému zpravodajství, nesmím lenošit! Srdečně zdravím. 🙂