Turistický pochod byl zařazen do mezinárodních pochodů IVV a IML
Pořadatel: TJ Sokol Duchcov, oddíl turistiky KČT Krupka, Komise turistiky OV ČOS a Město Duchcov
21. 8 – 24. 8. 2025
22. ročník této akce se konal od čtvrtka do neděle
Čtvrtek 21. 8. 2025
Vyjeli jsme v 7.30 z Jihlavy Václavovým autem, Iva, František a já. Míla, která všechny náležitosti ohledně duchcovské akce vyřizovala, nám navrhla, abychom si cestou prohlédli zámek Veltrusy, Nelahozeves a vystoupali na Říp – to jsme s radostí a chutí provedli!
Za většinu následujících fotografií vděčím a děkuji Ivě, v prvních dvou dnech jsem pořídila některé i já se ščudlou.
V tom roce se na zámku konal Velký trh tovarů Království českého, což byl první obchodní veletrh na světě, jehož se zúčastnila právě i Marie Terezie.
Plány pro stavbu navrhl architekt Giovanni Battista Alliprandi. Předlohou mu byl zahradní palác v Rossau, postavený na konci 17. století podle návrhu Johanna Bernharda Fischera. Malé úpravy provedl na počátku stavby také Jan Blažej Santini-Aichel.
Neměli jsme dost času na prohlídku interiéru, proto jsme šli do zahrady a vnitřního dvora, lemovaného množstvím hospodářských staveb. Zámecká budova je barvy vínové a béžové, na fasádách hospodářských budov jsou růžová s béžovou, vše opravené, ozdobené středovým jezírkem, nízké červeno-bílé kytky lemují zelené ozdobné plochy protkané úpravnými cestičkami.
Ohradní zeď je rámována 16ti barokními sochami, z nichž 12 představují měsíce – u každé statue je tabule s popisem vzniku názvu měsíce (jak z latiny, tak i český ekvivalent + hádanky + pranostiky).
Cestou do Nelahozevsi jsme zažili dopravní omezení, takže čekání u semaforů mezi frontami aut. Nelahozeves mě úžasně překvapila, rodný dům Antonína Dvořáka prošel rekonstrukcí, která je v současnosti těsně před dokončením.
Ve vedlejším parku, který myslím tvoří střed obce, je bronzová socha skladatelova.
Dílo, vysoké asi 2,5 metru, s názvem „Zamyšlený“, vytvořil sochař Zdeněk Hošek v roce 1988.
Antonín Dvořák se narodil v Nelahozevsi 8. září 1841 jako prvorozený syn Anny a Františka Dvořákových, kteří v obci provozovali řeznictví a pohostinství. Strávil zde prvních dvanáct let svého života a získal hudební vzdělání. Na housle ho učil místní učitel a kantor Josef Spitz – nadaný hoch začal brzy vystupovat ve vesnické kapele i v místním kostele sv. Ondřeje, ve kterém byl pokřtěn.
Po skončení obecné školy odešel Antonín do nedalekých Zlonic, aby pokračoval ve studiu hudby u kantora Antonína Liehmanna. Vzdělání dokončil toku 1859 na varhanické škole v Praze.
Dvořák dosáhl během života nevídaného úspěchu doma i v zahraničí – vrcholem jeho kariéry se stal téměř tříletý pobyt v Americe na postu ředitele Národní konzervatoře hudby se sídlem v New Yorku a premiéra jeho Symfonie č. 9 e moll „Z Nového světa“ v newyorské Carnegie Hall v roce 1893. Do Nelahozevsi se už nikdy trvale nevrátil, ale dojmy z prostředí jeho dětství mu byly inspirací po celý život. Zemřel 1. května 1904.
Jeho rodný dům je dnes jedním z dějišť festivalu Dvořákova Nelahozeves. Festival klasické hudby byl založen Společností Antonína Dvořáka v roce 1951 a ve stejné době byl veřejnosti poprvé zpřístupněn skladatelův rodný dům.
Zámek Nelahozeves ze 16. století, jeden z mála dochovaných renesančních zámků v Čechách, leží na levém břehu řeky Vltavy.
Zámek přešel do vlastnictví rodiny Lobkoviců v roce 1623, kdy jej odkoupila Polyxena z Lobkovic, rozená z Pernštejna (1566–1642). Roku 1939 zkonfiskovali zámek nacisté, a poté v roce 1948 komunisté. V roce 1993 byl zámek v rámci restitučních řízení Lobkovicům navrácen.
Byla jsem hodně překvapená, netušila jsem, jak krásná Nelahozeves je!!
Dále byl naplánován výstup na Říp – dojeli jsme do Rovné a odtud šli po červené turistické značce lipovou alejí na Říp.
Na úpatí hory Říp je výhled do široširé úrodné roviny v české kotlině – na tomto strategickém místě je osazen pamětní kámen s připomínkou pronásledování sedláků v polovině 20. století.
Po komunistickém převratu 25. února 1948 začala kolektivizace zemědělství. Nedobrovolné slučování začalo násilně, vznikala JZD a státní statky. Za neplacení povinných dodávek byla sedlákům vyvlastňována půda, mnozí skončili ve vězení. Ztráta vztahu k půdě je patrná dodnes.
„Akce K“ (kulak) vstoupila v platnost 1. 11. 1951 – došlo k likvidaci soukromého zemědělství. Sedláci byli vystěhováváni do pohraničních oblastí, nesměli do původního bydliště. Akce byla formálně zastavena v roce 1954, do té doby postihla tisíce selských rodin.
Hora Říp má zvonovitý tvar, je tvořena převážně čedičovými horninami a vystupuje z roudnické roviny – dočetla jsem se, že je klasickým příkladem vyvřelé stolové hory vzniklé v třetihorách. Původně byla bezlesá, osázet ji dal v roce 1879 tehdejší majitel z rodu Lobkoviců. Nejvyšší bod hory dosahuje 459 m. Podle Kosmovy kroniky sem přivedl praotec Čech svoji družinu, v roce 1126 zde byla postavena na místě starého dřevěného kostelíka románská rotunda zasvěcená sv. Jiří. Stalo se to na památku slavného vítězství knížete Soběslava I. nad římským králem Lotharem – bitva se konala u Chlumce, poblíž Ústí nad Labem.
Těsně pod vrcholem hory Říp stojí už přes to let dřevěná chata, kterou podle dostupných pramenů postavil v roce 1909 Klub českých turistů z Roudnice nad Labem. Jejími původními majiteli byli Lobkovicové, kteří ji v restitucích získali zpět.
Na Řípu se pořádaly tábory lidu, dne 10. května 1868 byl zde za účasti 200 lidí vyzdvižen z hory základní kámen pro stavbu Národního divadla v Praze. Hora je přírodní rezervací.
Zpět k autu v Rovné jsme zvolili stejnou cestu – do Duchcova už nebylo daleko. Cestou v krásném počasí úžasné výhledy na Milešovku. Příjezd do Duchcova v 15.30, po ubytování odjezd na štáb pochodu, který byl tentokrát v budově ZŠ 2. stupně. Byli jsme srdečně přivítáni pořadateli a známými turisty. Přihlásili jsme se na čtvrteční odpolední trasy v Duchcově a okolí a na sobotní výšlap po hřebeni Krušných hor. V pátek jsme měli naplánovaný vlastní program – Žatec a okolí.
V 18 hodin se konalo slavnostní zahájení akce ve školní zahradě a dvoře, hodně cizinců, kromě zástupců pořadatelů promluvil i starosta Duchcova.
Pátek 22. 8. 2025
Odjezd v 8 hodin z hotelu autem na poznávací výlet, nejdříve do zámku Stekník, obklopeného chmelnicemi, což je pro nás, obyvatele Vysočiny, něco zcela exotického. Některé chmelnice byly už sklizené a uklizené, většina ale těsně před sklizní – nikdy jsem neviděla tak zvláštní les – specifická tmavě zelená barva protkaná lehoučkými šišticemi světlejší barvy.
Míla byla v době studií na ČVUT na chmelové brigádě, tak nám vykládala, jak vše probíhá, co je věrtel a jak se natřásá, aby byl větší výdělek atd.
Mezi chmelnicemi je zámek, pěkně opravený, s velkou stavebně upravenou zahradou – objev pro nás všechny (kromě Míly, která nám tohle překvapení připravila a dříve prozkoumala).
Přišli jsme pár minut před desátou, kdy začínala prohlídka. Od přičinlivého mladého průvodce jsme se mimo jiné dozvěděli, že zámek měl v průběhu doby hodně majitelů, ten poslední byl diplomat vysokého postavení, takže s imunitou, a proto nemusela být při zabrání Sudet vyvěšena německá vlajka, čehož si okolí považovalo.
V rozsáhlém zámku, který je státní a po rekonstrukci, je mobiliář věnovaný původními vlastníky, k nimž se stát po válce nechoval právě dobře, přesto měli zájem, aby se tu objevil jejich nábytek, fotografie atd…a byla tak zachovaná autenticita.
Ovocné stromy byly do zámeckých zahrad vysázeny počátkem 20. století – dosavadní okrasný charakter se změnil na užitkový. V roce 2010 byla provedena první výsadba růží, následovaly další dřeviny a keře. Výhled na terasové zahrady a z nich k zámku je krásný a překvapivý.
První písemná zmínka o obci Stekník (tehdy Vzteklinec) sahá na konec 14. století, pozdější tvrz byla pak přestavěna na zámek.
Blízko je obec Trnovany – František byl nadšený z nádraží, kde dosud stála rampa, z níž při jeho vojákování v Žatci vagonovali tanky! 🙂 Nádraží ze 70. let 19. století ovšem původně sloužilo hlavně pro obchodování se sklizní chmele. Železniční zastávka Buštěhradské dráhy zajišťovala příjezd tisíců sezónních pracovníků a přepravovala obchodníky i palivo pro sušárny chmele.
Pak jsme zamířili do Žatce, jednoho z nejstarších měst v Čechách, proslavených pěstováním chmele a výrobou piva. Je tu 14 náměstí, jedno hezčí než druhé, a 23 komínů – pivovary, sušárny chmele a hospodářské provozy potřebné pro zpracování chmele.
Osídlování krajiny probíhalo už od 9. století, tradicepěstování chmele sahá do 11. století. Roku 1004 první písemná zpráva o Žatci, právo vařit pivo získalo město v roce 1261, krátce nato udělil Přemysl Otakar II. Žatci městská privilegia. Za vlády Karla IV. došlo k rozmachu pěstování velice kvalitního českého chmele.
V Žatci, ležícím na břehu řeky Ohře, byly na konci 19. století dva pivovary a množství firem se zabývalo prodejem a balením chmele k vývozu. Základem jedinečnosti žateckého chmele jsou specifické přírodní podmínky v žatecké chmelařské oblasti.
Historický střed města byl 1961 vyhlášen městskou památkovou rezervací – je souborem významných staveb a architektonických slohů od doby románské po secesi. Pojďme na malou procházku historickým středem města:
Chrám Nanebevzetí Panny Marie stojí v místech velké románské baziliky. Ve 14. století se na přestavbě kostela podílela huť Petra Parléře. Průčelí kostela bylo upraveno barokně v polovině 18. století, poté byla postavena zvonice. Většinu barokních soch okolo kostela vytvořil žatecký sochař Jan Karel Vetter.
V 90. letech minulého století prošel chrám náročnou rekonstrukcí a patří k architektonickým skvostům města.
Žatec a krajina žateckého chmele – pod tímto názvem bylo zdejší území zapsáno v roce 2023 do světového dědictví UNESCO.
Ve městě nelze přehlédnout věž Maják – Chrám chmele a piva, který slouží také jako rozhledna.
Na rozhlednu vyšlapali Iva, František a Václav, Míla a já jsme jely výtahem s výkladem a 3D projekcí. Dojeli jsme s průvodcem do 2/3 výšky věže, na ochozu nám ukázal jednotlivé hory Krušné a část Českého středohoří, probral historii města, spíše nedávnou, zaměřenou na chmel a jeho zpracování.
Chmelový orloj na „chrámu“ má rozměry 4 krát 7 metrů. Jsou na něm i postavy, které znázorňují ukončení sklizně chmele (dočesnou) – pijí pivo, pod nimi je vyobrazeno peklo a nad nimi nebe. Kromě hodin ukazuje orloj také zvěrokruh a astronomický čas. I tento orloj má svého kostlivce, který zvoní každou celou hodinu zvonečkem, místo apoštolů se tu ale objevují mariášové karty s chmelovými šiškami. Orloj nemá jediného autora, začal vznikat na začátku 21. století v souvislosti s úpravami areálu Chrámu chmele a piva.
Nejmenší chmelnice na světě vznikla na náměstí – stojí v místech středověkého kostela sv. Kříže, později tu byla městská strážnice, pak pomník císaře Josefa II. a památník obětem I. světové války.
Kam se člověk podívá, poznává, že tu byli bohatí vlastníci chmelnic – pro mě to byla návštěva premiérová, ale bohužel asi poslední – Žatec mě překvapil hoodně – k tomu jistě přispělo i nádherné počasí.
Neméně objevná byla i návštěva rabínského domu a synagogy (vystavěna v 70. letech 19. století, na podzim 1938 vypálena) – objekt je krátce po rekonstrukci, takže prohlídka nás všechny zaujala a duchovně obohatila.
Prohlídku rozsáhlého rabínského domu, ve kterém bychom mohli strávit celý den, vřele doporučuji – je to moderní zpracování celého života Židů v okolí, je uveden i jmenný seznam všech, kteří se nevrátili z Osvětimi. Jsou zde mapy se zakreslením jejich pobytu, fotografie, životní osudy některých. Rozsáhlý archiv obsahuje jména všech Židů, kteří tu pobývali.
Restaurace, do níž jsme šli na pozdní oběd, nás nechala hodně dlouho čekat, ale jídlo bylo dobré, ceny přívětivé.
Při brouzdání po webu jsem se dočetla, že v roce 1929 vystoupila v Žatci Josephine Backer – taneční hvězda pařížského Folies Bergere, roku 1997 se otevřelo Chmelařské muzeum, v roce 2004 proběhly oslavy Milénia města.
Ukázalo se, že plánovaná odpolední návštěva interiéru zámku Krásný Dvůr není z časových důvodů možná, ale přesto jsme se vypravili do rozsáhlého (téměř 100 hektarů) zámeckého anglického parku s řadou romantických staveb, který je volně přístupný.
V parku z konce 18. století, prvním svého druhu v Čechách, jsme viděli voliéru a několik staveb, ke kterým jsme v časovém limitu, který nám zbýval, došli. Zajímavý byl císařský památník návštěv, který vybudoval Jaromír kníže Černín z Chudenic v roce 1906. Jsou tu uvedena jména několika císařů nejen rakouských, ale i z jiných evropských zemí, 5. 8. 1810 navštívil tento zámek také Johann Wolfgang Goethe. Během cesty pod množstvím obrovských letitých stromů jsme se zastavili u památné lavičky pod dubem.
Podívejme se na několik obrázků:
Bohužel jsme neprošli celý park a neviděli další umělecké artefakty, které na tak rozsáhlé ploše kdysi vznikly.
Zásadní přestavba původního areálu na honosný barokní zámek byla provedena podle plánů pražského architekta Františka Maxmiliána Kaňky.
Došli jsme k autu a odjeli do Duchcova, příjezd do hotelu v 8 hodin večer.
Celkem ušlapáno jen 10 km. Počasí slunečné, větrno, ale turisticky příjemně. Byla jsem nadšená ze získaných informací. Poznala jsem pro mne dosud zcela neznámé město, viděla chmelnice a zpracování chmele. Objevem byl zámek Stekník a park v Krásném Dvoře!
Sobota 23. 8. 2025 byla určena pro pobyt v horách.
V 8.30 odjezd autobusem od štábu v ZŠ Pešatova na Dlouhou louku (871 m), odtud po zelené turistické trase na Stropník (830 m), počasí dobré, ale hlášeny přeháňky, výhledy do podhůří hezké.
Ze Stropníka dolů po zelené značce na chatu Máňa (Dušanova vyhlídka), dál po červené na Vysokou mýť a turistické informační místo Pod vrchem tří pánů.
Po žluté turistické trase jsme došli na Vrch tří pánů, pak po červené do Nového Města v Krušných horách a po zelené značce na nádraží v Mikulově, odkud jsme dojeli na konečnou do Moldavy a odtud se vydali do Oseka.
Z nádraží v Oseku jsme ťapali pěšky k autobusu před klášterem, odjezd do Duchcova, večeře v hospodě Venezia, spokojenost!
Dnes ušlapáno 20 km. Během dne drobné přepršky, mezi nimi slunce, dobrá viditelnost.
Na štábu jsme dostali pamětní listy, dobrý chleba se škvarky a mazání na nohy.
Rozloučili jsme se se všemi, podle sdělení Dušana bylo přihlášeno asi 150 turistů, celkem účast asi 200 lidí + bohatý štáb a kontroloři na trasách.
Neděle 24. 8. 2025
Průběh dopoledne v Duchcově: v 9 hodin jsme se setkali s Mílou a šli do Íčka, kde je výstava fotografií z Dušanovy cesty do Izraele, byli tam s ním kamarádi z Moravy, tzv. „sluníčková parta“, jejíž členové na akci současné pomáhali jako pořadatelé. Fotky byly nádherné, zvláště ta z místa narození Ježíše – Dušanovi se podařil zachytit vnitřek jeskyně bez lidí!
Miluška s Františkem nás pak překvapili fotoknihou akcí Tesly v roce 2024 – při listování jsme vykřikovali radostí z viděného. Kdo umí, umí. Je jasné, že jsme si všichni fotoknihu objednali, abychom se z ní a s ní 🙂 mohli těšit kdykoliv doma.
Následovala krátká návštěva všem nám již známého středu staroslavného města Duchcova, podívejte se na několik fotografií:
Po dobrém obědě v bistru Barbora odvezl Václav Ivu a mne na nádraží v Duchcově, odkud jsme ve 13.25 odjely do Ústí nad Labem-západ.
Po přestoupení na třech nádražích a odpočinku ve vlacích jsme v 18.30 dorazily svěže do Jihlavy, kde na nás čekal Ivin manžel Bohouš a měl moji batožinu, kterou mu kolem 17té předali kamarádi, kteří cestovali z Duchcova autem.
Jsem velice šťastná z průběhu akce – dobrá společnost, výborná poznávačka, štěstí, že jsem mohla znovu projít hřeben Krušných hor!
Související články:
Pochod Giacoma Casanovy 2024
Pochod Giacoma Casanovy 2023