Žďár nad Sázavou a Muzeum třetí generace

Čtvrtek 6. července 2023

Kaliště u Humpolce a Lipnice nad Sázavou
Pátek 7. července 2023

Vyjely jsme s Ivou autobusem v 9 hodin do Žďáru, asi po hodině jsme byly na místě. Z nádraží jsme šly pěšky na náměstí, odtud po červené turistické značce na klášterní a zámecky okrsek na okraji města pod Zelenou horou. Já jsem se chtěla konečně podívat do Barokní galerie Santiniho v klášterních prostorách – na internetu jsem ale nemohla najít návštěvní hodiny, proto jsme se stavily do Ička a optaly se. Byla jsem moc zklamaná, když jsem se dozvěděla, že loni na podzim si NG vzala své obrazy zpět do Prahy – do Žďáru byly jen zapůjčené – my jsme se s Mirkem dlouho chystali tam zajít – z nějakých důvodů jsme návštěvu galerie vždycky odložili a teď už nelze. To mi bylo skutečně líto – ale za blbost se platí!

Barokní most u žďárského zámku. Foto Iva – všechny následující fotografie jsou od Ivy, moc děkuji! 🙂
Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře – výhled od žďárského zámku.

Koupily jsme si vstupenky do muzea, dostaly sluchátka a ovladače a vyrazily – bylo to úžasné, i když jsem tu byla potřetí. Je to dobře vyprávěný příběh o založení a historii cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou.

Listina markraběte Přemysla potvrzující založení žďárského kláštera.

Expozice jsou ve dvou patrech, zvláště ta, která se týká barokního období, je úžasná – jsou zapojena různá světla a využíván princip kaleidoskopu – muzeum je mimořádné!
Na konci chodby k východu je na zdi namalovaná historie kláštera – jakoby v kostce opakování viděného a slyšeného – je to nápadité a přehledné!

Zašly jsme k sádkám, nakoukly všude, kde to bylo možné a vstoupily do kostela Nanebevzetí Panny Marie – vše dílo geniálního Santiniho a opata Vejmluvy, vše volně přístupné.

Konventní kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikuláše ve Žďáru nad Sázavou.
Interiér baziliky.

Prošly jsme kostel, zastavily se u mozaiky sochaře Jaroslava Šerých (1928–2014) – cyklus Svatá Zdislava vytvořil v roce 2005, nevynechaly jsme kapli Panny Marie Studniční.

Mozaikový cyklus Svatá Zdislava od Jaroslava Šerých, rodáka z Havlíčkova Brodu.

Stejnou cestou jsme se vrátily do centra Žďáru, zastavily se v kostele sv. Prokopa, kde jsme se zvláště soustředily na prohlídku křížové cesty, kterou Karel Stádník vytvořil z cínových reliéfů – byla instalována v roce 1978 – je obdivuhodná!
Také oltář z roku 1988 je dílem akademického sochaře Karla Stádníka, na obnově kůru spolupracoval s architektem Ludvíkem Kolkem.
I zdejší varhany prošly v roce 2014 generální opravou. Nejcennější součástí inventáře je gotická madona z 15. století.

Křížová cesta od Karla Stádníka v kostele sv. Prokopa v centru Žďáru nad Sázavou.
Oltář v kostele sv. Prokopa vytvořil také Karel Stádník.
Varhany v kostele sv. Prokopa opravili bratři Kosterovi z Opavska, varhanářští mistři.
Křtitelnice v kostele sv. Prokopa je datována rokem 1624.

Bylo kolem 4. hodiny, tak jsme zašly do velmi hezké pěší zóny na jídlo – posadily jsme se u stolečku na ulici a obě si pochvalovaly výběr.
Obzvláště krásné je žďárské náměstí Republiky – Kašna pěti pramenů (2015), zvonkohra na fasádě Staré radnice (instalována 2015, 9 zvonů hraje každou hodinu), barokní sloup Nejsvětější Trojice (1706), v dlaždicích významná historická data s událostmi, které se týkají města (od roku 1252, tj. založení cisterciáckého kláštera).

Stará radnice se zvonkohrou, Kašna pěti pramenů a časová osa historických událostí v dlaždicích na náměstí.
Věž kostela sv. Prokopa a Stará radnice.
Trojiční sloup je vysoký téměř jedenáct metrů, v podstavci je jeskyně sv. Rozálie Palermské, ochránkyně proti moru – konaly se sem poutě a pobožnosti ve svátky světců, kteří mají na sloupu sochy.

Zašly jsme také k Domu kultury, abychom si prohlédly tři nově instalovaná soudobá umělecká díla.
Sochy z hořického pískovce a skla jsou výsledkem česko-rakouského sympozia Průhledy, jež bylo na konci léta 2020 součástí žďárských Slavností jeřabin.

Rakušanka Ursula Beilerová vytvořila kamennou kapli ve tvaru krystalu, na vrcholu je vložen skleněný krystal.
Krystal z opálového skla je dílem Miroslava Štěpánka.
Socha s názvem Omega byla umístěna u žďárské knihovny. Autorem díla je Peter Berger, skleněnou část vytvořil Jaroslav Svoboda.
Kamennou sochu ve tvaru menhiru vytvořili Patrik Vlček a sklářka Monika Vosyková.

Více fotografií a textů je ve článcích:
Žďár nad Sázavou 2022
Žďár nad Sázavou – náměstí Republiky
ZJTS v oblasti KČT Vysočina – Žďár nad Sázavou 2015

Zpět do Jihlavy jsme jely v 17.15 stejným autobusem – řidič si nás pamatoval, a protože ve svátek, který dneska byl (upálení Mistra Jana Husa v Kostnici), nejezdilo moc lidí ani spojů, měl nejdelší trasu po této části Vysočiny – do Jihlavy jsme dojeli až před sedmou hodinou – výletní jízda s prohlídkou vesnic, které už jsme dlouho nenavštívily – byly jsme s Ivou moc rády a užívaly si letní pohodu vůkol.
Dostat se pak do Bedřichova bylo skoro časově tak náročné jako ze Žďáru do Jihlavy, protože ve svátek a o víkendu večer jezdí jen minimum spojů – říkávám, že Bedřichov je vyloučená lokalita.
Výlet byl nádherný!! Už jsem ho potřebovala po týdenním pekelcování s nově instalovanými Windows 11 – vše funguje jinak – ne špatně, ale jinak. 🙂

V pátek 7. července byl další významný den – v roce 1860 se v Kalištích u Humpolce narodil Gustav Mahler – ve třech měsících jeho života se rodina přestěhovala do Jihlavy, kde strávil dětství a rané mládí. V programu hudebního festivalu Mahler Jihlava 2023 byla návštěva Mahlerova rodiště, koncert v hudebním sále a sázení růží.

V 15 hodin odjížděl festivalový autobus od jihlavského hotelu Gustav Mahler do Kaliští, kde nás přivítal ředitel festivalu profesor Jiří Štilec, jeho syn Marek, dirigent, a manželka Sylvie Bodorová, hudební skladatelka.
Růže sázeli hudebníci ze Sarajeva – flétnista Adi Šehu a jeho manželka Raisa Šehu, akordeonistka – ti pak koncertovali v sále rodného Mahlerova domu.

Vzpomínková „mahlerovská“ slavnost byla však letos spojená se 140. výročím narození Jaroslava Haška (1883–1923) a 100. výročím jeho úmrtí – Gustav Mahler tentokrát přišel bohužel hodně zkrátka – po jednotlivých částech skladeb vždycky přečetl jeden z hudebníků část z Haškova díla v srbštině, pak někdo z našich členů sdružení Mahler2000, které pořádá festival Mahler – Hudba tisíců, přečetl stejnou pasáž v češtině. Já jsem dokázala to s porozuměním vyslechnout – hudba byla velmi dobrá – hráli skladby Julia Fučíka, který působil jako vojenský kapelník v Sarajevu – slyšeli jsme i slavnou skladbu Vjezd gladiátorů (1897) v úpravě pro akordeon a flétnu – inu…

Pak jsme odjeli do nedaleké Lipnice nad Sázavou, aby pánové z vedení položili láhev piva na hrob Jaroslava Haška. Příjezdu do Lipnice jsem využila k tomu, abych svým přítomným známým ukázala místa spojená s Gustavem Mahlerem, resp. jeho předky – tam, kde stojí dnes penzion Brixen, bývalo stavení, kde se narodil Bernard Mahler, otec Gustavův, nedaleko je dům, kde žila jeho babička, rozená Bondyová. Ukázali jsme si i dům malíře Panušky, za nímž tehdy Jaroslav Hašek do Lipnice přijel.

Odpoledne s hudbou a výletem se mi sice líbilo, ale jak říkám, Mahler dnes, v den svých narozenin, přišel hodně zkrátka!!
Autobus nás vezl těch 6 km, které přes kopec z Kaliští do Lipnice jsou, nějakou oklikou, takže to byla další vyhlídková jízda jiným koutem Vysočiny. 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*