PostHeaderIcon Praha – 130. výročí založení Klubu českých turistů

Třídenní setkání turistů při příležitosti oslav vzniku klubu, který po celou dobu své existence kladně ovlivňuje tisíce svých členů, ale i veřejnost.
9.–11. června 2018

Už dlouho jsme věděli, že se oslav založení KČT zúčastníme, těšili jsme se a podnikli kroky k zajištění všeho potřebného. Oblast KČT Vysočina nenaplánovala žádnou společnou akci, proto jsme se do Prahy vydali s několika přáteli a díky Jitce Korbelové získali skvělé zázemí v ubytovně Amfora, která patří Domu dětí na Pankráci. Na cesty jsme se vydali už v pátek 8. června po poledni, ubytovali se v Amfoře a pak už byl čas vydat se do Divadla bez zábradlí, kam jsme měli zakoupené vstupenky. Bohužel nastala změna programu, a tak nám místo původně plánované hry Bez roucha předložili představení Každý rok ve stejnou dobu, kterou většina z nás znala, neboť měla premiéru už v roce 1998 a několikrát ji dávali i v televizi. Ale večerní procházka centrem Prahy byla krásná!

Už mnohokrát jsem psala o historii vzniku KČT, proto odkazuji na článek z roku 2013 s názvem Praha slavila 125 let Klubu českých turistů, kde zájemci naleznou dostatek informací. Při oslavách 130. výročí vzniku Klubu vedli pořadatelé ze Středočeské a Pražské oblasti KČT trasy jinými místy, což nám, dychtivým venkovanům, zcela vyhovovalo. 🙂

ubytovna Amfora na Pankráci patří Domu dětí; www.svatosi.cz

rámcový program třídenních oslav 130. výročí založení KČT

Sobotní program 9. června 2018 dostal název Podskalské setkání turistů a Vltavanů a start pro námi vybranou trasu byl stanoven na Podskalské celnici na Výtoni, tedy v prostředí historickém a tedy s vděčností přijímaném. Nás deset jihlavských účastníků se za vydatné pomoci Miluščiny úspěšně prodralo nástrahami pražského dopravního systému a v krásném ránu přibylo do Podskalí, kde se Vltavané chystali ke slavnostnímu zahájení akce.

cestou do Podskalí jsme z tramvaje viděli stovky motorkářů – kam mířili, nevíme, já jsem však byla ráda, že my zanedlouho půjdeme po svých a bez ohlušujícího řevu

start pochodu byl v Podskalí – na obzoru je Vyšehrad

členové spolku Vltavan umisťují vlajku na stožár a tím připomínají 100 let od založení Československa

v zahradě hostince Na Výtoni jsme se přihlásili ke startu a obdrželi popis trasy

turisté ze Středočeské oblasti KČT navrhli trasu a zajistili potřebný servis

Vltavané oslavovali už 147. výročí založení svého spolku – stejně jako Klub českých turistů byl i jejich spolek založen právě 11. června a impulsem pro vznik byly vlastenecké důvody

Nežli jsme se vydali na trasu, využili jsme možnosti navštívit Muzeum vorařství na bývalé Podskalské celnici, která pochází ze 16. století. O zdejší čtvrti vorařů a rybářů, zaniklé na počátku 20. století, jsou zprávy už v roce 1199.

Expozice Zaniklé Podskalí a život na Vltavě je rozdělena do čtyř částí, v nichž se návštěvníci seznámí s dějinami Podskalí a jeho obyvatel prostřednictvím mnoha fotografií a předmětů dokládajících práci dřevařů, ledařů, pískařů, vorařů i šífařů – mnoho z nás uvítalo možnost vyzkoušet si řízení voru pomocí speciálního simulátoru – je jistě jasné, že jsme vor nepřeprali 🙂 . Prohlédli jsme si i obrázky pozdějších motorových nákladních lodí a doklady o osobní paroplavbě v Praze, a také modely dvou osobních lodí (parník Bohemia z roku 1841 a parník Praha z roku 1940), na nichž je vidět pokrok za jedno století.

Pak už bylo třeba prostudovat popis trasy a přesně se držet údajů uvedených organizátory.

podrobný popis trasy sloužil pochodníkům velmi dobře

Výše uvedený důkladný popis našeho putování bude zajisté vyhovovat i zvídavým čtenářům, proto dále zařadím jen Mirkovy fotografie, které dokumentují cestu z Podskalí přes Vyšehrad zpět do Podskalí.

dům blízko nábřeží, ve kterém bydlel malíř Josef Lada

kostel Nejsvětější Trojice, jeden z mála objektů původního Podskalí

Táborská brána byla v zevním barokním opevnění postavena kolem roku 1655 jako část celkového fortifikačního plánu, do obecní správy převzata roku 1683

zde stávala jako součást středověkého opevnění Vyšehradu brána zvaná Horní, v 15. století přestavěna a nazývána Špička, kolem roku 1700 bylo zbořeno první patro, v roce 1860 ubourána pravá strana přízemí – dnes tu je Íčko

Bránu Špička zrekonstruoval podle dobových pramenů významný architekt Antonín Wiehl – její podobu vidíme na pavilonu zrcadlového bludiště na Petříně, kterým se (vedle rozhledny podle vzoru Eiffelovky) prezentoval Klub českých turistů na Zemské jubilejní výstavě roku 1891.

na pamětní desce umístěné na fasádě tohoto domku je text: Zde žila a 7. 3. 1941 zemřela spisovatelka Popelka Biliánová. Věnovala Beseda „Motýl“ v roce 1946, kopie původní desky umístěna v roce 1989; P. Biliánová psala kromě jiného i vyšehradské a pražské pověsti a pořádala vycházky po památkách

Kousek od Leopoldovy brány, naproti výše zmíněného domku, je Jedličkův ústav.

na budově Jedličkova ústavu jsou dvě pamětní desky, text na první: V tomto domě 1. dubna 1913 založil MUDr. Rudolf Jedlička (1869–1926) první český ústav pro tělesně postižené děti; text na druhé desce: Zde v letech 1913–1919 působil reformní pedagog a první český učitel tělesně postižených dětí František Bakule (1877–1957)

Leopoldova brána byla vstupem do pevnosti na Vyšehradě, navrhl ji italský hvězdný architekt Carlo Lurago, v roce 1809 byla zazděna, 1842 znovu otevřena

rotunda sv. Martina na Vyšehradě je nejstarší zachovanou rotundou na území Prahy, postavena ve 2. polovině 11. století, dnešní vzhled je výsledkem několika oprav

památeční fotografie u rotundy sv. Martina

na trase pochodu z Podskalí přes Vyšehrad do Podskalí 9. června 2018

z okraje vyšehradských hradeb je krásný výhled na Vltavu a Prahu

Následují fotografie z nejhistoričtější části Vyšehradu – hrad na skále, opředené pověstmi o kněžně Libuši, Horymírovi a jeho obětavém Šemíkovi, o Bivojovi a dalších bájných postavách, byl založen někdy během 10. století, své sídlo měl na Vyšehradě král Vratislav I., po jeho smrti důležitost místa klesala. Císař Karel IV. obnovil z úcty ke svým předkům význam Vyšehradu – poblíž baziliky založené v roce 1070 Vratislavem II. postavil palác a další budovy i věže, vybudoval opevnění s dvěma branami (jednou z nich byla později zvaná Špička).

Palác vystavěný za Karla IV. se nezachoval, stával přibližně v místech, kde je dnes travnatá plocha se čtyřmi Myslbekovými sousošími z let 1889–1897, které představují postavy ze Starých pověstí českých.

bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, poslední přestavba proběhla v roce 1903

Myslbekovy sochy byly původně zhotoveny pro Palackého most, při náletu v únoru 1945 byl most zasažen, a tak byla díla, některá hodně poškozená, přenesena do vyšehradských sadů.

Libuše a Přemysl, zakladatelé dynastie Přemyslovců

Ctirad a Šárka – postavy z Dívčích válek – Šárčinou lstí byl Ctirad zajat a umučen, jeho vojáci pobiti

Lumír s alegorií Písně – věhlasný slovanský pěvec odmítl po ukončení Dívčích válek zazpívat vítězným mužům oslavnou píseň, ale zapěl o Vyšehradu a kněžně Libuši, pak zlomil loutnu a navždy opustil Vyšehrad

Záboj a Slavoj – slovanští bojovníci, kteří společně vyrazili proti nepřátelům, porazili je, cizí vojska zajali

bazilika na Vyšehradě byla založena Vratislavem II. ve druhé polovině 11. století jako románská, za Karla IV. dostala podobu gotickou, ve 20. letech 18. století ji přestavěl František Maxmilián Kaňka podle návrhu Santiniho barokně, současnou neogotickou podobu dostala bazilika v roce 1903 při přestavbě vedené architektem Josefem Mockerem; poslední opravy chrámu byly dokončeny v roce 1994

Prohlídku vyšehradského hřbitova ani Slavína jsme nestihli, vraceli jsme se Táborskou bránou přesně podle popisu dolů z Vyšehradu, až jsme u Vltavy uviděli bájnou skálu a prošli jejím tunelem.

Vyšehradská skála, na jejímž temeni se prolíná tisíciletá historie s mýtickými bájemi

Pak už zbýval jen kousek do cíle, kde jsme byli obdarováni Vltavanským certifikátem.

odměna za absolvování Podskalské trasy

Trochu jsme pojedli a rychle spěchali do přístaviště – dopoledne jsme si za 100 Kč zakoupili vstupenku na plavbu kolesovým parníčkem Sirius – pod kotlem bylo dobře zatopeno, loď oddychovala a klouzala po vltavské hladině a my se okouzleně dívali na pražské panorama, které jsme z této pozice viděli poprvé.

parník Sirius, kterým jsme z přístavu v Podskalí podnikli výlet po Vltavě

Pražský hrad z vltavské hladiny

domy na vltavském nábřeží

Tančící dům, vpravo dům na Rašínově nábřeží, kde prožil Václav Havel velkou část života, dnes dům patří jeho bratrovi

Šítkovská věž, vedle bílá budova Spolku výtvarných umělců Mánes

Žofín byl na Slovanském ostrově postaven roku 1837

Národní divadlo otevřeno v roce 1881, po požáru znovu 1883 – dým nad budovou divadla stoupá z komína historického parníčku Sirius

Praha viděná z paluby parníku

Karlův most – jako vždycky zaplněný nadšenými turisty a výletníky

Sovovy mlýny jsou součástí Muzea Kampa, které založila v roce 2003 mecenáška Meda Mládková (*1919)

při návratu k Podskalské celnici jsme si prohlédli nábřeží z jiného úhlu – Tančící dům, dokončený v roce 1996, nelze přehlédnout

Historie některých domů na vltavském nábřeží a jejich obrázky naleznete ve článku Praha 28. října 2013.

Krátce po příjezdu do ubytovny na Pankráci začala pořádná bouřka, trvala asi hodinu. Účast na právě dnes pořádané Muzejní noci jsme si ale nenechali ujít, ještě trochu pršelo, když jsme se vydávali za kulturními požitky – nejdříve do Šternberského paláce na komentovanou prohlídku obrazů (Učenec od Rembrandta van Rijn, Podobizna Jaspera Schade Franse Halse), k tomu tři podlaží od antiky až po slavná díla slavných evropských mistrů do 18. století, poté do protějšího Schwarzenberského paláce na úžasnou expozici českého baroka (Škréta, Brandl, Kupecký, Reiner) – též skvělá komentovaná prohlídka!
Několik hodin strávených v nebi!

Míla Bradová se večer zúčastnila Slavnostního setkání ke 130. výročí založení KČT, konaného od 18. hodin pro pozvané významné hosty a funkcionáře KČT ve Valdštejnském paláci, sídle Senátu PČR. Bouřka s obrovským lijákem pořádně potrápila přicházející účastníky slavnosti, ale nakonec nebyl začátek akce ohrožen.

Z Hradčan jsme do centra jeli autobusem, který pendloval Prahou s návštěvníky Muzejní noci. Užili jsme si noční vycházku nikdy nespícím městem a do ubytovny se vrátili po půl druhé – František podle chytrých přístrojů zjistil, že jsme ušlapali 17 km.

Program neděle 10. června 2018 nazvaný Piknik v Botanické nebylo třeba zájemcům nijak zvlášť představovat, protože dobré zkušenosti z podobné akce při oslavách 125 výročí trvání KČT v roce 2013 mluvily samy. I dnes nám byl k dispozici dobrý popis trasy, předaný pořadateli při přihlášení na start, který jsme zvolili pro 8 km dlouhou pěší trasu Karlín – Libeň – Troja od Muzea hlavního města Prahy. Tato i všechny ostatní pěší i cyklotrasy se hvězdicově sbíhaly v cíli na louce v Ornamentální zahradě v Botanické.

Muzeum hlavního města Prahy bylo založeno v roce 1881 na Florenci – jsou tu vystaveny památky související s dějinami Prahy a životem Pražanů v minulosti

popis trasy do Botanické zahrady v Troji

Trasu jsme si vybrali mimo jiné i proto, že vedla kolem nových, architektonicky velice zajímavých budov, které tu začaly vyrůstat během obnovy Karlína, poničeného povodní v roce 2002.

lávka pro chodce přemosťuje u budovy pojišťovny rušnou komunikaci v tzv. River City Praha, což je komplex několika administrativních a rezidenčních budov v Karlíně

nové stavby vznikly v Karlíně po roce 2002, navrhli je slovutní architekti – protější budova Main Point byla podle návrhu českých architektů dokončena v roce 2011

američtí architekti navrhli dům s názvem Danube House

vlevo nízkoenergetická budova Amazon Court v Karlíně, kterou navrhli dánští architekti; v popředí jsou nasávací otvory pro tepelná čerpadla; mezi budovami je v dálce vidět Žižkova socha na Vítkově

Přesně podle popisu jsme přešli na pravý břeh Vltavy, okolí se proměnilo, jiná scéna nabídla jiné obrazy z minulosti i přítomnosti.

stezkou kolem Vltavy k Trojskému mostu

– pod textem se jmény občanů padlých v květnu 1945 je mramorová deska s nápisem: Tato pamětní deska byla odhalena dne 5. května 2005 u příležitosti 60. výročí ukončení II. světové války v Evropě a k uctění památky padlých obránců Trojského mostu

nový Trojský most byl otevřen v roce 2014

slalomový kanál v Troji vznikl v 80. letech minulého století z bývalé vorové propusti Trojského jezu

špičkový vodácký terén pro vodní slalom a rafting je možné využívat celoročně

trať měří 410 m, obtížnost WW III.–IV.; konalo se tu Mistrovství světa ve vodním slalomu 2013

místo Trojské lávky, která spadla na začátku prosince 2017, tu pasažéry převáží přes Vltavu parníček

Opustili jsme vltavský břeh a vydali se vzhůru vinicemi do Botanické zahrady – počasí, výhledy, společnost – vše vynikající, vpravdě nedělní!

historická, památkově chráněná vinice sv. Kláry nad Trojským zámkem

vítané zastavení na zážitkové cestě vinicemi

samozřejmě jsme všechny vůně vyzkoušeli

barokní kaple sv. Kláry stojí na vrcholu vinice nad Trojským zámkem, byla postavena v roce 1698, opravena po požáru 1924, poslední oprava proběhla roku 1996

Trojský zámek se zahradou a bludištěm, vinicí, botanickou a zoologickou zahradou nechal v 17. století vystavět Václav Vojtěch hrabě ze Šternberka

výhled na Prahu, Vltavu a nový Trojský most

V Botanické zahradě bylo právě tak odpočinkově jak si představujeme, že by mělo být – v cíli jsme si vyzvedli Pamětní list, ve stáncích si prohlédli nabídku map, brožur, samolepek, sběratelských karet, ti mile posedlí majitelé vandrbůchů ulovili množství nádherných razítek…
Seděli jsme na trávníku či lavičce, zdravili se s přáteli a sledovali program, který neúnavně plynul od 12. do 15. hodiny.

pro vzpomínku na účast při významné akci

program v Botanické zahradě

pražské turistky se zapojily do programu

milé setkání turistek z Jihlavy a Českého Krumlova

Více o Troji naleznete ve článku Praha méně známá – Troja.

Sotva jsme došlapali poslední z dnešních 21 kilometrů, přišla bouřka, ale to už jsme odpočívali v Amfoře, třídili a ukládali zážitky a stanovili taktiku pro zítřejší památný den.

pondělí 11. června 2018 uplynulo právě 130 let od založení Klubu českých turistů! Toužili jsme absolvovat co nejvíce z připraveného programu nazvaného Výstup na Petřín, ale zároveň museli respektovat, že v 17 hodin odjíždíme z Florence domů.

Ráno jsme opustili ubytovnu a zavazadla převezli do úschovy v turistickém infocentru ve Fügnerově ulici na Novém Městě a vydali se na prohlídku Emauzského kláštera – akce Výstup na Petřín totiž začínala až odpoledne v 15 hodin. 🙁

Podívejte se na několik obrázků z cesty a návštěvy historického objektu, na který jsme z náměstíčka Pod Emauzy při oslavách 28. října u pomníku padlých legionářů několikrát jen hleděli a pro nedostatek času nemohli tam zajít.

Infocentrum KČT na Fügnerově náměstí v Praze

budova porodnice U sv. Apolináře

pamětní deska staviteli objektu

A teď slíbených několik obrázků z benediktinského opatství Panny Marie a sv. Jeronýma v Emauzích, jak zní oficiální název.

kostel Panny Marie a slovanských patronů v Emauzích

interiér Císařské kaple

klášter „Na Slovanech“ založil císař Karel IV. roku 1347

stručné dějiny benediktinského opatství v Emauzích

plastika z roku 2003 Poslední večeře je dílem akademického sochaře Karla Stádníka (1924–2011), který věnoval svůj talent sakrálnímu umění, poslední jeho realizovaná díla jsou v kostele Panny Marie a slovanských patronů v Emauzích

vpravo od oltáře je vstup do Císařské kaple

rajský dvůr kláštera byl obnoven roku 2017

při bombardování v roce 1945 byly klášter i kostel značně poničeny

14. února 1945 při bombardování Prahy dopadly na klášter a kostel tři zápalné pumy – zásah zničil obě gotické věže kostela, klenba se ze dvou třetin zřítila, budovy vyhořely. V letech 1953–1954 proběhla rekonstrukce kleneb a kostela, gotické věže nahradila betonová skořepinová křídla s pozlacenými hroty.
Roku 2003 byla dokončena rekonstrukce kostela, nový oltář vznikl podle návrhu sochaře Karla Stádníka.

Miluška vyřídila, že nám pořadatelé vydají startovní lístky před oficiálním začátkem, abychom mohli na trasu vyrazit časněji a nežli staneme u Petřínské rozhledny projít místy souvisejícími se vznikem Klubu českých turistů a jeho historií. Kvůli stavebním úpravám na Petříně stanovili pořadatelé cíl za Letohrádkem v zahradě Kinských, kam už nebudeme moci z časových důvodů zajít.

Po prohlídce kostela v Emauzích jsme se vydali na ústředí KČT, které sídlí v Praze 1, Revoluční 8. Samozřejmě, že Mirek cestou fotil:

bývalá Vyšší dívčí škola ve Vodičkově ulici je první veřejná pokračovací škola pro dívky v českých zemích

Vyšší dívčí škola byla založena roku 1863 z podnětu emancipačních snah českých obrozenců kolem Vojty Náprstka a Marie Riegrové-Palacké. Úroveň pedagogů byla vysoká – na soupisech čteme samá slavná jména. Z významných absolventek jmenujme alespoň Emu Destinnovou, Hanu Kvapilovou, Zdeňku Braunerovou či Růženu Naskovou.

O Josefu Hlávkovi jste už před chvílí četli, teď na jiném místě Prahy se znovu potkáváme s projevem vděčnosti za jeho práci a příkladné chování při zvelebování rodné země.

socha mecenáše Josefa Hlávky

na pamětní desce poblíž sochy je zachycena bohulibá činnost šlechetného muže

Na ústředí KČT jsme obdrželi potřebné propozice a než jsme znovu vyrazili do ulic, Mirek vyfotil panely, na nichž jsou zachyceni turisté, kteří za svého života hráli v Klubu významnou roli, a též odbory KČT, které mají za sebou bohatou a úctyhodnou historii.

ústředí KČT v Praze – také zde jsou fotografie výjimečných mužů u žen – Síň slávy české turistiky vznikla v roce 2004; v roce 2011 byl do ní uveden odbor KČT Čeřínek Jihlava a jeho zakladatel Mg.Ph. František Srdínko, v roce 2015 Ing. Jan Koday, dlouholetý předseda odboru KČT Čeřínek

Ještě než znovu přejdeme ke slavné historii turistiky, podívejme se na sousoší z Františkánské zahrady, skrze niž jsme si zkracovali cestu – Divoženky Josefa Klimeše (*1928), rodáka z Měřína na Vysočině, nás svým kouzlem přitáhly – jejich sestřičky, Duše bludných kamenů, se dostaly až do kraje Kříbů, kterým vévodí tajemná Dědkovská hora

Divoženky z Františkánské zahrady (1992), autor Josef Klimeš

Přestože jsme museli s časem hospodařit obezřetně, nemohli jsme nezajít alespoň na několik významných lokalit, které by měl pravověrný turista dnešní den navštívit.

Přehled míst v Praze, která souvisejí se starou i novodobou historií KČT a založením republiky je ve článku Silvestrovskou Prahou za historií.

je 11. června – právě před 130 lety byl v tomto domě, v Měšťanské besedě, založen Klub českých turistů

dům na Betlémském náměstí, kde žil a šířil osvětu Vojta Náprstek – zde vznikl návrh stanov, který byl schválen 11. 6. 1888 v Měšťanské besedě při ustavení KČT; Vojta Náprstek se nakrátko stal předsedou, hlavními hybateli nového Klubu byli ale Dr. František Čížek, Dr. Vilém Kurz a architekt Vratislav Pasovský, později též Dr. Jiří Guth-Jarkovský

vzdáváme poctu Vojtu Náprstkovi u pamětní desky, kterou ke 100. výročí jeho úmrtí instaloval roku 1994 ve dvoře jeho domu U Halánků Klub českých turistů

Nakonec obrázek nejznámější, který se stal pevnou součástí panoramatu Prahy – Petřínská rozhledna, v roce 1891 postavená turisty podle vzoru pařížské Eiffelovky.

památeční obrázek se slavnou Petřínskou rozhlednou, vybudovanou českými turisty

historické údaje o vzniku rozhledny na Petříně

Přidám ještě několik zajímavých dat a čísel zveřejněných na letáku Muzea hlavního města Prahy:
Stavba rozhledny byla zahájena 16. března 1891 podle návrhu architekta Vratislava Pasovského, slavnostně otevřena 20. srpna téhož roku. Základy věže byly položeny 11 metrů hluboko a na nich vystavěna 65,5 metrů vysoká ocelová konstrukce vážící 175 tun. Jádrem konstrukce je osmiboký tubus, v němž je umístěn výtah, kolem kterého se vinou dvě točitá schodiště se 299 schody – jedno pro chůzi nahoru, druhé pro chůzi dolů.
Rozhledna má dvě plošiny, horní ve výšce 55 metrů. Přízemí a suterén věže tvoří zděná budova v neorenesančním stylu.

Ve článku o Pochodu za jarním sluníčkem pořádaném 25. 3. 2017 v Praze uvidíte obrázky (nejen) z Petřína – tehdy odstartovala akce 100 let republiky, 130 let v pohybu, jejíž ukončení je plánováno na 28. října 2018, kdy proběhnou oslavy 100. výročí založení Československé republiky (a my nebudeme v Praze chybět 🙂 ).

Po krátké procházce a vzpomínce na moudré a pracovité předky, kteří dokázali vytvořit spolek fungující dodnes podle původních zásad, už jsme museli lanovkou, též zbudovanou péčí českých turistů, rychle dolů, neboť čas se nachýlil.
Do cíle v zahradě Kinských jsme vyslali kamaráda Václava Plánku, který nám vyzvedl a později předal pamětní listy s památečním datem.

pamětní list ze dne 11. 6. 2018 ke 130. výročí založení KČT

Popadli jsme zavazadla klidně odpočívající v turistickém íčku na Fügnerově náměstí a smýkali jimi v dopravních prostředcích cestou na Florenc – při vstupu na terminál zbývalo ještě celých 10 minut do odjezdu autobusu – hurá!V pohodlných sedadlech jsme po dnešních 15 kilometrech a čtyřech dnech intenzivních zážitků okamžitě usnuli a probudili se až v Jihlavě – máme trochu naspáno, neboť zítra ráno jedeme na výlet do východních Čech. 🙂

na obálce přílohy turistického časopisu jsou zveřejněny akce, kterých se (kromě dalších) ještě zúčastníme v tomto roce

 

Vložit komentář

*

Archiv
Počítadlo

TOPlist