Oslava 100. výročí založení Československé republiky

100 let republiky, 130 let v pohybu – závěr dvouletého projektu KČT
Výstup na Petřín k vyvěšení turistické značky, Pochod pro republiku
Praha 26. – 28. října 2018

Projekt 100 let republiky, 130 let v pohybu, který byl odstartován v březnu 2017 v rámci pochodu Za jarním sluníčkem v Praze, vyvrcholil 26., 27. a 28. října 2018. Během dvou let se v různých místech republiky uskutečnilo 99 pochodů, ten stý, závěrečný, koruna celého díla, je v těchto dnech před námi.

Jihlavská, asi dvacetičlenná skupina odjela do Prahy v pátek 26. října ráno a hned po příjezdu zamířila na Loretánské náměstí, kde pro příští dny měla zajištěné ubytování v klášteře kapucínů. Noclehy už dlouho předem zamluvila členka KČT Čeřínek Jitka Korbelová, která jako učitelka nabyla při výletech jihlavských školních dětí do hlavního města dobré zkušenosti se zdejším ubytovacím provozem.

Loreta Praha je soubor barokních staveb na východní straně Loretánského náměstí – na unikátní podobě komplexu se podíleli architekti z roku Dientzenhoferů; www.svatosi.cz
poutníci u fortny kláštera kapucínů Praha – Hradčany, Loretánské náměstí
nádvoří nejstaršího kapucínského kláštera v Čechách – založen v roce 1600

Ubytování bylo rychlé a skvělé. Dnešní, trochu podmračený den, jsme věnovali kulturní činnosti – v plánu jsme měli dvě výstavy na Hradě: Tož to kupte! a Doteky státnosti, proto jsme se bezodkladně vydali na nedaleký Pražský hrad.

rokokové mřížoví pamatuje Marii Terezii, pod sochami zápasících gigantů (z roku 1768) projdeme ke vstupu do nádvoří Pražského hradu, k Matyášově bráně (dokončena na začátku 17. století za vlády císaře Matyáše I.)
obálka pozvánky na výstavu pořádanou v době 12. 9. – 9. 12. 2018 v Císařské konírně Pražského hradu ke 100. výročí založení Československé republiky
TGM a sbírka umění pro Pražský hrad – text pozvánky s důležitými informacemi sestavily autorky výstavy Markéta Ježková a Jitka Šosová

Z více než stovky děl (samé obrazy s příběhem), nakoupených prezidenty Masarykem, Benešem a Háchou (Gottwald se nechal zastoupit skupinou odborníků), kteří tak prezentovali svůj vkus, jsem na ukázku vybrala několik nám milých – Mirek je vyfotil, což byl při tamním osvětlení a množství návštěvníků docela problém, ke každému přidám popisek, který jsme u něj ve výstavní síni četli – věřím, že texty zaujmou i některé naše čtenáře.

výstavě vévodí model 240 cm vysokého pomníku sv. Václava z roku 1894 – autoři Josef Václav Myslbek a Bedřich Ohmann ho vytvořili z bronzu a sliveneckého mramoru

Nepřehlédnutelné ve výstavní síni jsou i všeobecně známé portréty prezidentů TGM a E. Beneše vytvořené v první polovině 30. let Otto Petersem.

Jaroslav Čermák (1830–1878) – motiv z Černé Hory
Quido Mánes – Vesnická hospoda 1863, olej, plátno, zakoupeno 1932 od ředitele Slezského muzea ve Vratislavi Dr. Ericha Wieseho z jeho sbírky
Jaroslav Čermák, Zrcadlo, 1862, olej, plátno, zakoupeno 1933 ze soukromého majetku z Amsterodamu od obchodníka s uměním Huga Feigla
Václav Brožík, Zvolení Jiřího z Poděbrad, 1897, olej, plátno, zakoupeno 1950 od Milady Vovsové
Emil Filla, Tropická noc, 1938, olej, plátno, Národní galerie v Praze, zakoupeno 1951 z výstavy a převedeno do NG
Jaroslav Čermák, Prokop Holý a husité před Naumburgem, 1875, olej, plátno, zakoupeno od Dr. Javala přes velvyslance ve Francii Štefana Osuského

Aby divák dokonale vnímal tento výpravný obraz, zařazuji legendu, která je k dílu připojena: Podle pověsti se husité při své spanilé jízdě do Německa na přelomu let 1429–1430 dostali k Naumburgu, který před zkázou zachránily děti v bílých šatech s kvetoucími snítkami v rukou. První zmínky o husitském tažení na město však pocházejí až z období baroka a pravděpodobně souvisí se snahou dodat na vážnosti oblíbené školní slavnosti nazývané Kirschfest, svátek třešní. Přestože se Čermák rozhodl vytvořit obraz, který je spíše dojemným příběhem husitské humanity nežli záznamem historické události, studoval pečlivě dobové reálie včetně starých rytin Naumburgu. Své rysy malíř vtiskl Prokopu Holému a stojícího hejtmana s knírem namaloval podle malíře Soběslava Pinkase. Obraz byl vystaven na pařížském salonu 1876, kde sklidil pochvalné kritiky, a Čermák byl jmenován rytířem Čestné legie.

Josef Hellich, Portrét Boženy Němcové, 1845, olej, plátno, zakoupeno 1929 od Mileny Staňkové, vdovy po inženýru a řediteli továrny Josefu V. Staňkovi, druhorozenému synovi MUDr. Václava Staňka; portrét byl umístěn v Masarykově pracovně

Doprovodný text k obrazu:
S Boženou Němcovou se Josef Hellich seznámil v salonu u Václava Staňka, známého pražského lékaře a spisovatele. Salon se pravidelně konal v tehdejší Pasířské ulici (dnes Palackého), čp. 718, kde v prvním patře bydlel František Palacký, jenž Hellicha ke Staňkovým uvedl. Podobizna slavné spisovatelky vznikla z podnětu Ladislava Čelakovského. Portrétovaná však spokojená nebyla a k obrazu se vyjádřila: „Ač dobře trefená, přece ani kroj, ani postavení moje, jak v obyčeji mám, se neshodují, to bylo gusto Staňkovic.“

Výstava Doteky státnosti umístěná v Jízdárně Pražského hradu (10. 5. – 31. 10. 2018), pořádaná ke 100. narozeninám Československé republiky, se chýlila ke svému závěru, proto jsme ocenili, že ji stihneme. Byla na výsost zajímavá, ale trochu přeplněná exponáty – ve snaze ukázat to nejpodstatnější, co se během sta let událo a charakterizovalo uplynulé doby, se autoři snažili naťuknout z každého oboru něco – když jsme se trochu zorientovali v řazení, strávili jsme na místě několik hodin a opravdu se dozvěděli spoustu zajímavostí.

poutač k výstavě Doteky státnosti v Jízdárně Pražského hradu, kterou ke 100. narozeninám republiky připravil Vojenský historický ústav
úvodní text k výstavě Založeno 1918 – Doteky státnosti
Příběh vlajky stojí za přečtení
tato informace má název: Píseň písní – Státní hymna

Za všechny exponáty zařadím tretry Emila Zátopka a výčet úspěchů legendárních manželů-sportovců uvedený na výstavním panelu – jistě se shodneme, že právě oni dělali republice čest.

tretry Emila Zátopka, 50. léta 20. století, Národní muzeum

Manželé Zátopkovi, Emil a Dana, tvořili zcela výjimečný pár světové atletické historie. Prvních olympijských úspěchů dosáhl Emil Zátopek v roce 1948 v Londýně, kde získal zlato v běhu na 10 km a stříbro na poloviční trati. O čtyři roky později, v roce 1952, vstoupil na olympijských hrách v Helsinkách do sportovní historie, když získal zlaté medaile na 5 a 10 km a senzačně i v maratónském běhu, který běžel poprvé v životě. Jeho manželka Dana získala krátce po Emilově vítězství v běhu na 5 km zlatou medaili v hodu oštěpem. Na olympijských hrách v Římě v roce 1960 přidala ve stejné disciplíně ještě stříbrnou medaili.

Pak jsme si dopřáli drobnou procházku Prahou tak, abychom stihli dojít do kláštera a společně s přáteli odjet v 17:45 do divadla. Zařadím fotografie, které se dosud nevyskytují v některém z minulých článků o Praze.

katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha při pohledu z terasy Jízdárny Pražského hradu (pod terasou jsou garáže a autodílny Kanceláře prezidenta republiky vybudované v letech 1950–1956 na místě původní otevřené letní jízdárny)
Malostranské mostecké věže – nižší a starší je Juditina věž, vyšší věž vznikla za vlády Jiřího z Poděbrad v 15. století
Staroměstský orloj přitahuje tisíce turistů – vznikl prý na samém začátku 15. století, zprovoznění po poslední rekonstrukci bylo pár dní před vznikem této fotografie
Staroměstská radnice byla založena roku 1338, postupně rozšiřována, na konci druhé světové války vyhořelo novogotické křídlo a dosud nebylo dostavěno, celková rekonstrukce byla dokončena v roce 2018 (ke 100. narozeninám republiky)

Cestou na metro vznikl poslední dnešní obrázek – do deníčku jsem si napsala, že podle krokoměru jsme ve stověžaté ušli 12 km, stejně jako pak pozítří v neděli.

u Stavovského divadla je socha Il Commendatore, kterou sem podle tabulky na podstavci umístila Anna Chromy, česká malířka a sochařka žijící v cizině, Z úcty k W. A. Mozartovi a jeho opeře Don Giovanni, jejíž premiéra byla v tomto divadle 29. 10. 1787 (tehdy Nosticovo divadlo)

V divadle Palace na Václavském náměstí jsme měli zakoupené lístky na hru Jiřího a Ivana Hubačových Hraběnka aneb Zámek v Čechách – prostě léta známý film přepsaný pro divadlo. Jedině Eliška Balcerová byla tou postavou, která mě upoutala. Navíc jsme seděli vzadu na balkoně, moc neviděli a dokonce ani neslyšeli, protože přímo nad hlavami nám v tomto místě hučela klimatizace… Okamžitě po odchodu z divadla jsem představení pustila z hlavy, i když nemohu říci, že by mělo nějaké vady, všichni si libovali – asi však preferuji jiný typ divadla.

Sobota 27. října 2018 byla dnem, kdy se turisté vyvěšením 5 x 5 metrů velké turistické značky na Petřínské rozhledně přihlásili nejen k oslavám zítřejšího 100. výročí založení Československého státu, ale demonstrovali tím i svou, neméně významnou, 130 let trvající službu obyvatelům státu – značení turistických cest k atraktivním cílům a vzdělávání se jejich prostřednictvím (jak bylo formulováno v Časopise turistů, nepřetržitě od založení KČT v roce 1888 vycházejícího). Je namístě připomenout, že i Petřínská rozhledna, vystavěná v roce 1891, je dílem Klubu českých turistů – v roce 1889 se členové mladého klubu vydali na výlet do Paříže a Eiffelovka je nadchla natolik, že po příjezdu začali plánovat výstavbu rozhledny v Petřínských sadech inspirovanou pařížskou krasavicí.

Souběžně s dnešním programem na Petříně probíhal už od pátku 26. října slavnostní program na Náměstí Republiky s nepřehlédnutelnou účastí Klubu českých turistů, navíc Sokolové pořádali Pochod pro republiku z Kampy na Václavské náměstí, takže nabídka na dnešní den byla tak bohatá, že jsme museli pečlivě vybírat.

Ráno na Hradčanech bylo přívětivě a měkce podzimní, proto jsme si ještě před výstupem na Petřín dopřáli krátkou vycházku na čerstvě probuzený Nový Svět.

dům na Novém Světě, kde bydlel Tycho de Brahe (*1546–†1601)

Na domě, kde krátký čas přebýval slavný astronom, je pamětní deska s květnatým textem:
Léta Páně 1901 zasazena jest na tomto domě, zvaném od pradávna „U Zlatého Noha“, nákladem obce Pražské pamětní deska ku poctě slavného Dána Tychona Braheho, císařského matematika a hvězdáře, který léta 1600 v tomto domě přebýval a 24. října 1601 v nedalekém odtud domě, jenž stával druhdy na místě nynějšího paláce Černínského, zemřel a byl pochován v chrámu Matky Boží před Týnem.“

Čas nám dovolil ještě zastavení u nedalekého kostela sv. Jana Nepomuckého a pročtení obsažné pamětní desky, jejíž text pro případný zájem též uvádím.

Vojenský kostel sv. Jana Nepomuckého, kulturní památka ČR

Základní kámen kostela při klášteře voršilek byl položen roku 1720. Stavitelem byl Kilián Ignác Dientzenhofer a fresková výzdoba je dílem Václava Vavřince Reinera. Po vysvěcení 21. srpna 1729 se stal prvním kostelem v Praze zasvěceným sv. Janu Nepomuckému. V roce 1784 byl klášter zrušen, začal sloužit jako kasárna a kostel jako skladiště. Sakrální funkce byla obnovena roku 1861. Nejprve sloužil pražské vojenské posádce jako evangelický kostel a od roku 1902 byl katolickým kostelem kadetní školy. Vojenská duchovní služba byla po roce 1948 zrušena a kostel uzavřen. Jako nepotřebný byl předán pražskému arcibiskupství. V roce 1998 došlo k obnovení služby vojenských kaplanů a Duchovní služba Armády České republiky od roku 2001 kostel využívá ve prospěch vojáků. Stal se místem modliteb za mír, padlé a zemřelé.“

Vrátili jsme se na Loretánské náměstí a výstupem na Petřín zahájili dnešní bohatý den, který byl i ukončením dva roky trvajícího projektu KČT 100 let republiky, 130 let v pohybu, tedy posledním, stým plánovaným pochodem.

Černínský palác na Loretánském náměstí byl postaven v roce 1664, od roku 1934 slouží jako sídlo Ministerstva zahraničních věcí

Podle následujících obrázků znalci Prahy přesně poznají naši trasu na Petřín.

Strahovský klášter – basilika Nanebevzetí Panny Marie
vnitřní nádvoří a basilika Nanebevzetí Panny Marie
Strahovský klášter je nejstarší premonstrátský klášter v Čechách založený roku 1140 králem Vladislavem II. – o barokní podobu komplexu se zasloužil významný italský architekt Anselmo Lurago. Zakladatelem řádu premonstrátů je sv. Norbert, který je v klášteře pohřbený.
výhled na srdce Prahy ze svahu Petřína
obligátní obrázek při dosažení vrcholu Petřína (327 m n.m.)

Před zahájením programu nás Míla Bradová zavedla k vysokoškolským kolejím, kde při studiu ČVUT bydlela, sdělila množství zajímavých informací, ukázala petřínský ořechový sad a bezvadně zodpověděla naše dotahy ohledně výhledů na Prahu.

V 10:45 přeměřili zástupci Agentury Dobrý den turistickou značku a zapsali její rozměry 5 x 5 metrů do knihy českých rekordů. Přihlíželi nejen vedoucí funkcionáři KČT a turisté z Prahy, ale z mnoha míst ČR, a také návštěvníci, namnoze z ciziny, kteří se náhodou k této slavnosti doprovázené hudbou naskytli.

zástupci Agentury Dobrý den z Pelhřimova přeměřili turistickou značku a konstatovali, že se svými rozměry 5 x 5 metrů bude jako největší u nás (asi i v Evropě) zapsána do knihy rekordů
vedoucí funkcionáři Klubu českých turistů
jihlavští značkaři srolovali značku, aby ji předali k vyvěšení na Petřínskou rozhlednu, kterou v roce 1891 postavili členové KČT; foto F. Janeček
kde v tento slavný den zůstali pražští značkaři? ; foto F. Janeček
ke slavnostní příležitosti vyhrávala hudba – stále dobře naladění vizovičtí turisté Iveta s Petrem si zatančili, což náhodné zahraniční návštěvníky uvedlo v radostný úžas; foto F. Janeček
účastníci jihlavské výpravy si užívají slavnostních okamžiků na Petříně; foto F. Janeček
počasí se netvářilo nejvlídněji, ale nálada byla výborná a slavnostní; foto F. Janeček
přesně v 11:00 začala slacklinerka Anče Kuchařová připevňovat největší turistickou značku na těleso Petřínské rozhledny, kde zůstane zrakům Pražanů k odivu do 17:00; www.svatosi.cz
turistická značka rozměrů 5 x 5 m vyvěšená na počest 100. narozenin republiky a 130ti let značení turistických cest
jako účastníci slavnosti na Petříně jsme byli odměněni pamětním listem

Po skončení programu jsme šli z Petřína jinou cestou k dolní stanici lanovky a odtud na sokolské seřadiště Pochodu pro republiku.

cestou z Petřína
Náprstkův stolec připomíná skutečnost, že Vojta Náprstek (první předseda KČT) poskytoval v letech 1865–1883 pohoštění chudým pražským studentům; památník postavil v roce 1896 architekt Josef Fanta při příležitosti Náprstkových nedožitých 70. narozenin; foto F. Janeček
sochař Josef Václav Myslbek a architekt Antonín Balšánek vytvořili v letech 1910–1912 v Petřínských sadech bronzový pomník Karla Hynka Máchy (1810–1836), který se narodil nedaleko, v domě U bílého orla na Újezdě

Do popisku k Výstupu na Petřín zařadili pořadatelé zajímavou větičku, která stojí za zaznamenání: Karel Hynek Mácha bývá někdy považován za prvního turistu, který chodil nejen za prací a obživou, ale cílevědomě i za poznáním.

u parkové cesty na petřínské stráni stojí od roku 1950 bronzová socha hudebního skladatele Vítězslava Nováka (1870–1949), jejímž autorem je Jan Kodet; v podstavci sochy jsou uloženy zpopelněné ostatky V. Nováka – pomník je tedy zároveň jeho hrobem
v jednom z minulých článků byla podobná fotografie Fontány s hrajícími si chlapci z roku 1949 – modelem pro sošky byli autoru Karlu Dvořákovi vnuci prezidenta TGM, synové Olgy Masarykové – úpravy okolí byly od naší minulé návštěvy dokončené (už je zase začínají někteří návštěvníci plundrovat)
na domě č. 532 v Říční ulici 11 na Malé Straně je bronzová deska s textem: „V tomto domě žili a tvořili bratři Josef a Karel Čapkové v letech 1907–1925.“

Zanedlouho jsme došli na Kampu k sokolskému seřadišti a zaujali své místo v průvodu – protože ústředí KČT nezajistilo žádnou organizovanou účast turistů, vedoucí jihlavské výpravy Míla Bradová se domluvila s účastníky, že si obléknou značkařská trička s logem a označením KČT a Jihlavy, zajistila vlaječky Vysočiny a vypůjčila z ústředí vlajku KČT – takto vybaveni a dobře naladěni jsme ještě s několika desítkami turistů hájili v sokolském Pochodu pro republiku veškerou turistickou obec.

účastníci Pochodu pro republiku se sešli na Kampě
Pochod pro republiku pořádali Sokolové, ale je jasné, že skupina jihlavských turistů v čele se značkaři se slavnosti zúčastnila; foto F. Janeček
start pochodu byl ve 12:30 u Tyršova domu, přes most Legií a Národní třídu došel průvod na Václavské náměstí; foto F. Janeček
asi 2 km dlouhý Pochod pro republiku byl příjemným zážitkem pro účastníky i přihlížející; www.svatosi.cz
v čele průvodu hrála pochodová hudba
propagovali jsme nejen KČT, ale i město Jihlava a Kraj Vysočina; foto F. Janeček
na Václavské náměstí jsme dorazili před 14. hodinou; foto F. Janeček

Po hymnách, české i slovenské, začal na Václavském náměstí uřvaný hudební program, který nás nezaujal, raději jsme se vydali na Náměstí Republiky, kde se kolem stánků s nálepkami, razítky, mapami a gastronomickými specialitami rojili turisté a na pódiu střídali účinkující.

na Náměstí Republiky byly jednak stánky s tradičními pokrmy – probíhal zde Festival českého jídla, ale turisté si přišli na své i ve stáncích plných map, odznaků, nášivek a razítek
pódium na Náměstí republiky bylo dějištěm hudebních a kulturních programů, které se konaly po všechny tři dny 26.–28. 10. 2018, věnované oslavám 100. výročí vzniku Československé republiky

Po sobotě plné emotivních zážitků jsme se s přáteli vraceli domů pěšky (dnešní suma 16 km) a užívali si milovaného města – dříve než jsme se uchýlili k odpočinku v tiché klášterní budově, zastavili jsme se u domu čp. 179 v Loretánské ulici 13 na Hradčanech u pamětních desek dvou významných žen: první text sděluje, že v domě žila v letech 1947–1948 americká spisovatelka Marcia Davenport (přítelkyně Jana Masaryka), druhá deska patří PhDr. Alici Masarykové, zakladatelce a první předsedkyni Československého červeného kříže, která v tomto domě bydlela v letech 1937–1939 a 1945–1948.

Večer se většina účastníků naší výpravy sešla v klášterní jídelně, aby zhodnotila průběh dne a probrala zítřejší program.

v jídelně kláštera se večer usadili ubytovaní Jihlaváci na kus řeči o zážitcích z Prahy; foto F. Janeček

Netušili jsme, že na nás čeká ještě jedno překvapení – autoři ze studia BRAJA nás podarovali jejich nejnovější fotoknihu s názvem „KČT Tesla Jihlava je tu čtyři desítky let“ – je v ní všechno, co se týkalo akcí při oslavách 40. výročí jejich turistického odboru, tzn. zdokumentovaná výstava, která se konala v prostorách Kraje Vysočina i slavnostní setkání ve starobylém sále jihlavské radnice. Obsažný, skvěle graficky vyvedený materiál od přátel nám udělal velkou radost nejen jako projev vstřícnosti dárců, ale též svou nespornou dokumentační a historickou hodnotou.

V klášterních pokojích se odpočívalo a spalo skvěle, v tomto hradčanském koutě je klid jako na vsi.

Podle předpovědi mělo v neděli 28. října 2018 pršet, a taky hodně pršelo, navíc byla zima a vítr. Už od rána. Jako ubytovaní v prostorách kláštera jsme měli privilegium navštívit celý loretánský komplex za (velmi) sníženou cenu, což jsme ve výše popsaném počasí vděčně přijali. Prohlídli jsme si ambity, kapli Panny Marie, kostel Narození Páně i Loretánský poklad s diamantovou monstrancí Pražské slunce – nepřeženu, když napíšu, že na cokoliv tam člověk pohlédne, je umělecký, historický či sakrální skvost, když nebudeme mluvit o posvátném fluidu prostupujícím každé místo. Slova jsou nedostatečná, je třeba vidět a zažít.

vstupenka do komplexu barokních staveb na Loretánském náměstí na Hradčanech

Autorem všech následujících fotografií je František Janeček – díky za možnost jejich zveřejnění.

nádvoří Lorety lemované poutními ambity
loretánská kaple Panny Marie byla vysvěcená roku 1631, vlevo kostel Narození Páně
kaple Panny Marie, čili svatá chýše, je domek, ve kterém žila Panna Marie v Nazaretu, andělé pak příbytek přenesli do jihoitalského Loreta, odkud se napodobeniny rozšířily po celé Evropě
interiér kaple Panny Marie s poutní soškou Černé madony
kostel Narození Páně v areálu Pražské Lorety byl dostavěn roku 1737 podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera
autorem fresky v loretánském kostele je Václav Vavřinec Reiner
oltář kaple Panny Marie Bolestné v ambitu Lorety byl vysvěcen roku 1686; Pieta je z počátku 15. století
oltář ze 30. let 18. století v ambitu je zasvěcený sv. Starostě (Liberata), jejíž kult byl živý zejména v severských zemích (Wilgefortis, Kümmernis) – podle legendy jí zázračně narostly vousy, které ji zachránily před sňatkem s pohanským králem, pak byla ovšem vlastním otcem ukřižována

Turistický program nás odvedl na Náměstí Republiky, kam jsme se přemístili tak, abychom stihli křest největší turistické značky (té, která včera zažila svých několik hodin slávy na Petřínské rozhledně): vodou z Lysé hory (kde byla v roce 2016 zprovozněna nová turistická chata Petra Bezruče) ji pokřtila horolezecká legenda Radek Jaroš. Křest byl vpravdě symbolický, protože celou dobu silně pršelo, takže rozměrné plátno bylo prosáklé skrz naskrz.

Přítomní turisté disciplinovaně přihlíželi, usmívali se a fotografovali, František pořídil videozáznam, ale kolemjdoucí s deštníky nejevili valného zájmu, ostatně jim ani nebylo jasné, kdo a proč ten červený bíle lemovaný pruh věší na budovu – nikde totiž nebylo upozornění, že se jedná o turistickou značku obřích rozměrů – zdá se, že pořadatelé z ústředí některé věci nedomysleli.

v deštivém nedělním dopoledni byla vyvěšena na Náměstí Republiky turistická značka o velikosti 5 x 5 m, když ji před tím pokřtil horolezec Radek Jaroš vodou z Lysé hory

V 15:00 se uskutečnilo Velké stoleté losování, závěr dvouleté sběratelské soutěže pro turisty – do osudí bylo vloženo 191 vyplněných lístků (i dva naše 🙂 ) se stovkou nálepek ze sta pochodů (burza nálepek byla možná). Pro losování bylo nachystáno 12 velkorysých, hodnotných cen, ani jedna z nich neputovala do Jihlavy. 🙁 Zapojit se do pochodů a dodržet pravidla soutěže nebylo jednoduché, možná proto se mi počet těch, kdo dospěli ke zdárnému konci, zdál poměrně malý – ostatně přiznávám, že výkonnou silou a ideologem našeho dvouletého snažení byla Míla Bradová. 🙂

Závěrem zařazuji obrázek dvou úspěšných lidí, kteří odvedli skvělou práci ve prospěch turistů:

Ing. Jaroslav Krejzlík, programový šéf oslav z pražské oblasti KČT, se svojí pravou rukou, Ing. Mílou Bradovou z Vysočiny – povedl se jim nejen třídenní program na Náměstí Republiky, ale celý dvouletý projekt 100 let republiky, 130 let v pohybu, jehož duší a tahouny oba byli, vyšel velmi úspěšně

Závěr: po několikaletých opravách se dnes otevíralo Národní muzeum – zkusili jsme štěstí, ale fronta před vchodem byla tak veliká, a déšť tak úporný, že jsme zašli do blízké Nové budovy muzea a aspoň na dvě hodinky se ponořili do doby železné ve střední Evropě, tedy do prohlídky nádherné a vzrušující výstavy Keltové. Ten zážitek jsem považovala za důstojné ukončení třídenního pražského pobytu věnovaného oslavám 100. narozenin naší republiky.

Související články:
Praha – 130. výročí založení Klubu českých turistů 9.–11. června 2018,
Silvestrovskou Prahou za historií 31.12.2017,
Praha slavila 125 let Klubu českých turistů 30.8.–1.9.2013,
Praha – matka měst – 120 let od založení KČT – 14.6.2008,
Praha 28. října 2013 – 95. výročí vzniku ČSR,
Praha 28. října 2014 – 96. výročí vzniku ČSR,
Praha – Obecní dům.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*