Sobota 5. a neděle 6. října 2024
Účastníci víkendového semináře byli ke spokojenosti všech ubytováni v hotelu Na Plovárně v Humpolci, stravování v restauraci Saloon Zlatá podkova bylo také dobré, odborné semináře, které v restauraci probíhaly, zajímavé. V sobotu vpodvečer proběhl seminář na téma I. pomoc, který vedla Mgr. Jana Čumplová, další, na téma Právo, vedl večer JUDr. Milan Hoke.

Během soboty byla od 10 hodin vycházka v okolí Humpolce s průvodcem Láďou Tomášem – v podstatě jsme šli stejnou trasou jako nedávno při akci humpoleckých turistů – v článku je mapka pochodu. Celkem jsme v drobném dešti, který přecházel ve mžení, ušli v poměrné pohodě 15 km.
Organizace semináře vázla, nedostávali jsme spolehlivé informace, ale to není v poslední době nic nového.
Nedělní program nebyl dobře naplánován, organizátoři nepočítali s časem potřebným na cestu k židovskému hřbitovu, takže průvodce pan Staněk na nás tam musel čekat a jeho velmi zajímavý výklad, který měl trvat hodinu, byl zkrácen, protože v Saloonu už byl v 10.30 připraven další přednášející. Tím byl doc. Ing. Josef Kotyk, CSc., který se v přednášce věnoval Výzbroji a výstroji turistů.

Po této přednášce byl program semináře kolem poledne ukončen. O dění v oblasti Vysočina jsme se nedozvěděli nic, dřívější sounáležitost všech odborů na Vysočině je bohužel také pryč. Mrzí mě to a jsem smutná, že oblast chátrá – nevím, proč mi hlavou běží rčení: do podpalubí teče voda, ale na palubě se tančí…
Celková účast 31 turistů z odborů Čeřínek (7), Tesla (2), Havlíčkův Brod (8), Telč (3), Třebíč (4), Trnava (2), Polná (1), Světlá (3), Hněvkovice (1) – tedy 9 odborů z 21 v oblasti registrovaných.
Přes uvedené nesnáze jsem si odnesla velmi dobrý zážitek z komentované prohlídky židovského hřbitova v Humpolci, kterým nás provázel správce Mgr. Vladimír Staněk.

Židovské náhrobky měly v průběhu dějin různé podoby, od prostých stél až po výstavné tumby. Ve středověku bylo zvykem psát na náhrobek texty týkající se života zesnulého a vyzdvihovat jeho zásluhy, v moderní době se od této praxe upouští a náhrobek tak většinou nese pouze jméno a data narození a skonu. Jediné, co zůstává stejné od středověku, je nápis TANCEVA (nechť je jeho/její duše připojena ke svazku živých) na každém pomníku, což znamená, že lidé mají na zesnulého vzpomínat.
Po dotazu mi pan Staněk vysvětlil, že někde užívané slovo BEJTŠUBE pro márnici, neznamená nic, správný hebrejský výraz pro místo, kde pohřební bratrstvo připravuje zemřelého na pohřeb, je (BEJT) TAHARA, čili očištění.
Odkazuji na článek Za posledním puchýřem do Humpolce 2013, kde je množství informací a fotografií ze hřbitova. Doplnila jsem jen to, co jsme se při komentované vycházce dozvěděli nového.



