28. ročník pořádal KČT, odbor Tesla Jihlava
Středa 1. ledna 2025
Dnes nás, za slunečného, ale chladného, téměř mrazivého počasí, na vrchol Šacberku k torzu rozhledny vystoupilo 159.
Děkuji pořadatelkám a pořadatelům za bezchybnou organizaci akce na vrcholu hory a ostatním za podporu a finanční příspěvek do veřejné sbírky KČT na pomoc vozíčkářům. Podařilo se vybrat úctyhodnou částku 6 788 Kč.
Takovou zprávu jsme dostali večer téhož dne od předsedkyně pořádajícího odboru KČT Tesla Jihlava Ing. Míly Bradové, hlavní pořadatelky akce.
Mnohokrát už jsem psala o této novoroční turistické slavnosti, dnes zařadím nejdříve mapku trasy, kterou jsem absolvovala.

Cesta částečně vedla Hornickou naučnou stezkou mapující někdejší těžbu stříbrných rud.
Vyhledala jsem a zařazuji stručnou historii tohoto období, které významně ovlivnilo budoucnost našeho regionu:
Ve třináctém století se Jihlava stala centrem rozsáhlé oblasti těžby stříbrných rud, pro kterou se vžil název „jihlavský rudní revír“. Celá oblast s nálezy se nacházela v bezprostředním okolí krátce na to založeného královského města Jihlavy a sahala na severu až k Polné, na jihu k Třešti, na západě k Vyskytné a na východě k Lukám nad Jihlavou.
Podle archeologických i písemných pramenů došlo k objevu stříbrných rud někdy ve třicátých letech 13. století, což vyvolalo v celé střední Evropě „stříbrnou horečku” a na Jihlavsku se začali objevovat horníci především z německy hovořících zemí, kteří již měli zkušenosti s dobýváním drahých kovů. Specialisty na dolování a zpracovávání drahých kovů, především však stříbra, zval na Jihlavsko sám panovník, tedy Václav I. a poté i jeho syn Přemysl Otakar II. Kvůli této tzv. hornické kolonizaci zůstala Jihlava a její okolí až do 20. století převážně německá.
Jsem ráda, že cesta vedla kolem šachty svatého Jiří, pocházející z nejstarší etapy dolování, v roce 1592 a pak ještě na začátku 18. století byly pokusy o obnovu těžby, ale výsledky nebyly dobré.


Ve svahu kopce jsme se zastavili u studánky, jejíž okolí se od doby úpravy přibližně v roce 2012 k nepoznání změnilo – okolní les podlehl kůrovci.
Nyní už fotografie z Novoročního čtyřlístku na vrcholu kopce Šacberk (613 m n m.).








Na jedné z informačních tabulí Hornické naučné stezky jsou představena místa, která by návštěvník kvůli jejich historickému významu neměl minout – abych osvětlila důvod, proč turisté zahajují každý nový rok právě na Šacberku a v jeho okolí, uvedu některá.
Patří k nim samozřejmě rozhledna, resp. její torzo, sloup svatého Huberta, dřevěný kříž na svahu kopce, který prý byl součástí původní křížové cesty a zůstal dodnes jako jediný, a památník k výročí založení Jihlavského mužského pěveckého spolku.
Třeba přijde vhod výběr z obsáhlého textu na tabuli:
První rozhledna stála na Šacberku v letech 1854–1878. Byla tehdy vybudovaná jako připomínka na dolování stříbra ve středověku. Její podoba se dochovala pouze ze slovního popisu. Byla první svého druhu na Českomoravské vrchovině a stala se oblíbeným výletním cílem jihlavských obyvatel; vždy v květnu se tu pořádaly studentské majálesy.
27. 10. 1870 při prudké vichřici byla dřevěná rozhledna povalena, zůstalo jen zděné přízemí s tanečním sálem, které postupně zchátralo.
Druhou rozhlednu nechal postavit německý okrašlovací spolek, sloužila v letech 1907–1940. Měla kamenný sokl na osmiúhelníkovém půdorysu, na němž byla ukotvena 28 metrů vysoká dřevěná věž, ochoz pro návštěvníky byl ve výšce 21,5 metru.
Osud této rozhledny byl také tragický – 2. 10. 1940 ji zachvátil požár, který pravděpodobně zapříčinila rozžhavená kamna v objektu, který tehdy využívala německá armáda jako leteckou pozorovatelnu.
Třetí rozhlednu začal okrašlovací spolek chystat ihned po požáru, ale v lednu 1942, kdy už byl dokončen finančně náročný projekt, byly práce kvůli válce pozastaveny a nikdy už se neobnovily.
Dnes je na vrcholku Šacberku pouze kamenný podstavec po předchozí rozhledně. A bůhví…
Po mnoha letech jsem se na té obsažné tabuli také dozvěděla, co bylo na kamenné desce při silnici na Zbornou nedaleko krematoria.

Nápis na desce zněl:
Na paměť 16. května 1857 v těchto místech založeného Jihlavského mužského pěveckého spolku. Věnováno od pěveckého bratrstva 1910.

V polovině 19. století vznikly v Jihlavě dva pěvecké spolky kolem Josefa Steigera a Heinricha Fischera. Po vzájemné dohodě došlo k jejich spojení a ustavení mužského pěveckého spolku (Männergesangverein).
Předchozí dvě fotografie jsou poslední, které kdy Mirek udělal. Naposledy se zúčastnil Novoročního výstupu na Šacberk v roce 2020.