Novoroční výstup na Šacberk 2025

28. ročník pořádal KČT, odbor Tesla Jihlava
Středa 1. ledna 2025

Dnes nás, za slunečného, ale chladného, téměř mrazivého počasí, na vrchol Šacberku k torzu rozhledny vystoupilo 159.
Děkuji pořadatelkám a pořadatelům za bezchybnou organizaci akce na vrcholu hory a ostatním za podporu a finanční příspěvek do veřejné sbírky KČT na pomoc vozíčkářům. Podařilo se vybrat úctyhodnou částku 6 788 Kč.
Takovou zprávu jsme dostali večer téhož dne od předsedkyně pořádajícího odboru KČT Tesla Jihlava Ing. Míly Bradové, hlavní pořadatelky akce.

Mnohokrát už jsem psala o této novoroční turistické slavnosti, dnes zařadím nejdříve mapku trasy, kterou jsem absolvovala.

Z Bedřichova na Lesnov, alejí na rozcestí (TIM) Pod Šacberkem, odtud vlevo kolem šachty svatého Jiří a studánky na vrchol Šacberku (v mapách Rudný).

Cesta částečně vedla Hornickou naučnou stezkou mapující někdejší těžbu stříbrných rud.
Vyhledala jsem a zařazuji stručnou historii tohoto období, které významně ovlivnilo budoucnost našeho regionu:

Ve třináctém století se Jihlava stala centrem rozsáhlé oblasti těžby stříbrných rud, pro kterou se vžil název „jihlavský rudní revír“. Celá oblast s nálezy se nacházela v bezprostředním okolí krátce na to založeného královského města Jihlavy a sahala na severu až k Polné, na jihu k Třešti, na západě k Vyskytné a na východě k Lukám nad Jihlavou.

Podle archeologických i písemných pramenů došlo k objevu stříbrných rud někdy ve třicátých letech 13. století, což vyvolalo v celé střední Evropě „stříbrnou horečku” a na Jihlavsku se začali objevovat horníci především z německy hovořících zemí, kteří již měli zkušenosti s dobýváním drahých kovů. Specialisty na dolování a zpracovávání drahých kovů, především však stříbra, zval na Jihlavsko sám panovník, tedy Václav I. a poté i jeho syn Přemysl Otakar II. Kvůli této tzv. hornické kolonizaci zůstala Jihlava a její okolí až do 20. století převážně německá.

Jsem ráda, že cesta vedla kolem šachty svatého Jiří, pocházející z nejstarší etapy dolování, v roce 1592 a pak ještě na začátku 18. století byly pokusy o obnovu těžby, ale výsledky nebyly dobré.

V bývalé štole svatého Jiří, která je od roku 2022 restaurována, má být vybudovaný hornický skanzen. Foto František Janeček

Ve svahu kopce jsme se zastavili u studánky, jejíž okolí se od doby úpravy přibližně v roce 2012 k nepoznání změnilo – okolní les podlehl kůrovci.

Nyní už fotografie z Novoročního čtyřlístku na vrcholu kopce Šacberk (613 m n m.).

Od pořadatelů dostal každý, kdo finančně přispěl do veřejné sbírky KČT na budování turistických tras pro vozíčkáře, pamětní list, novoroční čtyřlístek a kapesní kalendář. Foto František
Sladká odměna od pořadatelek také přišla k duhu. Foto František
Úsměvy, přáními a podáním rukou se na Šacberku na Nový rok nešetřilo. Foto Iva
Torzo rozhledny je tento den cílem mnoha jednotlivců i skupin. Foto Iva
Zde je s pořadatelkami Lídou Březinovou a Mílou Bradovou rodina Čermákova z Batelova – pravidelní a dlouholetí účastníci výstupu. Foto Libuše Bohatá
Pro mnohé účastníky je novoroční výstup na Šacberk kultovní společenskou událostí. Foto Iva
Každý rok zařazuji stav lyžařské sjezdovky na Šacberku – letos je tu umělý sníh. Foto František

Na jedné z informačních tabulí Hornické naučné stezky jsou představena místa, která by návštěvník kvůli jejich historickému významu neměl minout – abych osvětlila důvod, proč turisté zahajují každý nový rok právě na Šacberku a v jeho okolí, uvedu některá.
Patří k nim samozřejmě rozhledna, resp. její torzo, sloup svatého Huberta, dřevěný kříž na svahu kopce, který prý byl součástí původní křížové cesty a zůstal dodnes jako jediný, a památník k výročí založení Jihlavského mužského pěveckého spolku.

Třeba přijde vhod výběr z obsáhlého textu na tabuli:
První rozhledna stála na Šacberku v letech 1854–1878. Byla tehdy vybudovaná jako připomínka na dolování stříbra ve středověku. Její podoba se dochovala pouze ze slovního popisu. Byla první svého druhu na Českomoravské vrchovině a stala se oblíbeným výletním cílem jihlavských obyvatel; vždy v květnu se tu pořádaly studentské majálesy.
27. 10. 1870 při prudké vichřici byla dřevěná rozhledna povalena, zůstalo jen zděné přízemí s tanečním sálem, které postupně zchátralo.

Druhou rozhlednu nechal postavit německý okrašlovací spolek, sloužila v letech 1907–1940. Měla kamenný sokl na osmiúhelníkovém půdorysu, na němž byla ukotvena 28 metrů vysoká dřevěná věž, ochoz pro návštěvníky byl ve výšce 21,5 metru.
Osud této rozhledny byl také tragický – 2. 10. 1940 ji zachvátil požár, který pravděpodobně zapříčinila rozžhavená kamna v objektu, který tehdy využívala německá armáda jako leteckou pozorovatelnu.

Třetí rozhlednu začal okrašlovací spolek chystat ihned po požáru, ale v lednu 1942, kdy už byl dokončen finančně náročný projekt, byly práce kvůli válce pozastaveny a nikdy už se neobnovily.
Dnes je na vrcholku Šacberku pouze kamenný podstavec po předchozí rozhledně. A bůhví…

Po mnoha letech jsem se na té obsažné tabuli také dozvěděla, co bylo na kamenné desce při silnici na Zbornou nedaleko krematoria.

Kámen s poškozenou deskou na Lesnově. Foto Mirek 6.4.2020

Nápis na desce zněl:
Na paměť 16. května 1857 v těchto místech založeného Jihlavského mužského pěveckého spolku. Věnováno od pěveckého bratrstva 1910.

Pamětní deska, jejíž původ a text je objasněn. Foto Mirek 6. 4. 2020

V polovině 19. století vznikly v Jihlavě dva pěvecké spolky kolem Josefa Steigera a Heinricha Fischera. Po vzájemné dohodě došlo k jejich spojení a ustavení mužského pěveckého spolku (Männergesangverein).

Předchozí dvě fotografie jsou poslední, které kdy Mirek udělal. Naposledy se zúčastnil Novoročního výstupu na Šacberk v roce 2020.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*