Zimní vycházka s Ivou Svobodovou z KČT Tesla Jihlava
Pátek 27. prosince 2024
Den, který Iva vybrala k setkání a vycházce v tomto termínu desítky let pravidelně pořádané, byl jiskrný a beze sněhu, během dne asi 2 °C pod nulou. Slunce se uvelebilo nízko nad obzorem a dopřávalo Vysočině až příliš svého jasu, takže jsme se mnozí museli chránit tmavými brýlemi – to není stížnost, jen se snažím připomenout, že den se mimořádně povedl. 🙂

Z autobusového nádraží jsme nejdříve zamířili na polenské Husovo náměstí a pokochali se výhledem na děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie, kašnu Hastrmanku, nádherný sloup se sousoším Nejsvětější Trojice vytvořený roku 1750 místním rodákem Václavem Viktorem Morávkem, a všechny okolní historické budovy.



Centrem sousoší je Panna Marie s Ježíškem, nad ní je umístěna holubice Ducha svatého, obklopená svatozáří. Sloup bývá často chybně označován za „morový“, ale jako důstojnou ozdobu náměstí jej tehdy objednala městská rada a děkanství.
Sochař Václav Viktor Morávek (1715–1779) pocházel z polenské rodiny řezbáře Martina Ignáce Morávka, který je autorem bohatého dřevěného inventáře polenského kostela Nanebevzetí Panny Marie, ale i dalších chrámů. Kromě Václava Viktora se umělecké dráze věnovali ještě další jeho synové Ignác Prokop či František Morávkovi. Václav Viktor prošel školením u slavného barokního sochaře Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa a specializoval se na kamenickou a sochařskou práci. Kromě zdejšího je autorem mnoha dalších sloupů, božích muk, kašen, hraničních a náhrobních kamenů v širokém okolí.
Přešli jsme na dolní Sezimovo náměstí a obdivovali průčelí chrámu ze samého počátku 18. století, Husovu knihovnu, jejíž vznik sahá do roku 1821, i kostel sv. Anny s bývalým špitálem, který vybudoval v roce 1477 Jan Sezima z Rouchova se svou ženou Kateřinou z Močovic.
Nepřehlédnutelný je i dům, který patřil významnému zdejšímu rodu Pittnerových (bydlela tu v letech 1840–1842 rodina Boženy Němcové).


Po zeleně značené turistické trase jsme odtud prošli gotickou branou a směřovali k židovskému hřbitovu, též mimořádné historické lokalitě.




Zápis o existenci hřbitova pochází z roku 1597, údaje o pohřbených kolísají mezi počtem 1 000–1 600.
Po novém můstku přes řeku Šlapanku jsme se vrátili na značenou trasu vedoucí pod vrchem Kalvárií a pokračovali k rybníkům, kterých je v okolí Polné několik. První v tomto směru je Bor, u něhož jsme se zastavili nedaleko bývalého mlýna a pokračovali stále po ZTZ k rybníku Kukle. Okolí je krásně upravené, dopřáli jsme si tu oddech, popovídání s přáteli a ochutnávku vánočního cukroví.


Než se vydáme na další cestu, připomenu zajímavou pověst, která se váže k zaniklému rybníku Plaz (Plac) na Dolním městě v Polné:
Vypráví se, že v něm pytlák ulovil tak velikého úhoře, že ten ho na místě zahubil. K této pověsti můžeme dodnes v místech události nalézt křížový kámen umístěný v podezdívce domu v Nerudově ulici. Název rybníka prý pocházel od bahnitého, kluzkého místa, plazu, jiní ale uvádějí, že pojmenování vzniklo podle rovinatého místa, hovorově zvaného Plac.

Naše skupina se u odpočívadla na hrázi rybníka Kukle rozdělila ve dví – sedm lidí nepokračovalo až do Přibyslavi, ale okruhem se vrátilo do Polné, zbylých 18 účastníků se pod vedením Ivy vydalo dále.
Cesta byla vpravdě odměnová – v obci Věžnice jsme se zastavili na návsi u kaple Panny Marie Pomocnice křesťanů, přistavěné v roce 1999 podle návrhu jihlavského architekta Martina Laštovičky ke starší původní zvonici – právě odbíjelo poledne, když jsme přibyli do vesnice, krásně upravené a sluncem ozářené.

Poté stoupání silničkou na náhorní plošinu, jejíž možnosti byly využity pro stavbu dvou větrných elektráren, stále dál do obce Dolní Jablonná (asi 100 obyvatel), kam jsme vešli kolem kravína, u něhož fungoval mlékomat s v okolí se pohybovalo několik koček. 🙂
Na návsi ve vsi Jablonná dýchala pohoda, v nose jsme si dosud nesli vůni kravského mléka…
Bylo tam jako v pokojíčku – autobusová čekárna jako ze sna, nová dřevěná kaplička sv. Floriána z roku 2014, která navazuje na objekt hasičské zbrojnice, vedle nádherný novodobý Mariánský sloup…



Kolem právě upravovaného návesního rybníka jsme pokračovali do Přibyslavi – Dolní Jablonná je její místní částí. Odbočili jsme na silnici, ještě nedávno z obou stran sevřenou zalesněnými svahy Jablonského žlabu, dnes jsou úbočí holá, a šli po ní asi kilometr, poté znovu od Jablonecké vodní nádrže pokračovali po zeleně značené trase až do Přibyslavi.
Přibyslavské hlavní náměstí nese jméno místního rodáka Stanislava Bechyně. Tento významný český architekt, pedagog a průkopník v oblasti mostního stavitelství se narodil v domě s novorenesanční fasádou, na němž je dnes na východní domovní zdi umístěna pamětní deska.

Další deska je věnována jeho synovci, významnému entomologovi Janu Bechyně, který se v domě také narodil, v roce 1948 emigroval, jeho působištěm se staly jihoamerické země, do vlasti už se nikdy nevrátil.

Prof. Stanislav Bechyně (1887–1973) se zabýval tvorbou na bázi železobetonu – byl např. prvním návrhářem nuselského mostu v Praze. Nejznámější jeho stavby jsou palác Lucerna a Veletržní palác, též přesun děkanského kostela v Mostě.
Kdo v tomto asi čtyřtisícovém městečku byl, dobře ví, že je tu nač se dívat – kostel Narození sv. Jana Křtitele, Bechyňův dům, jezdecká socha Jana Žižky a mnoho dalších věcí – my jsme teď ale toužili po dobrém jídle – to nám poskytla restaurace U Žižky nedaleko nádraží, z něhož jsme v 16.40 odjeli rychlíkem do Havlíčkova Brodu a tam přestoupili na vysočinský osobáček do Jihlavy.


Technika ukázala, že jsme ušlapali 19 km – mimořádně krásný zimní den ve společnosti přátelských turistů.
Mapka dnešní trasy:

Související články:
Polná
Naučné stezky v Polné
Zahájení jarní turistické sezony v oblasti KČT Vysočina – Kamenná 2013
Značení Pojmannovy stezky v Polné
Cyklotrasa Jihlava – Přibyslav
Výlet na Přibyslavsko
Sobíňov – Maleč – Přibyslav – Arnolec