Mikulov (a krátké zastavení v Rajhradě)

Jeskyně Na Turoldu, synagoga a zámek v Mikulově, Svatý kopeček, hodinka v opatském chrámu sv. Petra a Pavla v Rajhradě.
Poznávací výlet studentů U3V (Univerzita třetího věku) při VŠPJ (Vysoká škola polytechnická Jihlava)
Úterý 25. června 2019

Být účastníkem zájezdu pořádaného PaedDr. Františkem Smrčkou je záruka dobře stráveného dne! Důkazem tvrzení jsou výlety jím pořádané v letech 2016, 2017 a 2018.

Počasí vpravdě letní dodalo poznávacímu výletu nedělní punc – v první chvíli jsme i zalitovali, že úvodním bodem programu bude sestup do jeskyně ukryté ve 385 metrů vysokém vápencovém bradle na severním okraji Mikulova, ale už při vstupu do prvního z labyrintů a zajímavých slovech průvodkyně jsme zapomněli na počasí a cele se soustředili na výjimečnou, tzv. turoldskou výzdobu podzemí, která je pro tuto lokalitu charakteristická, jinde nevídaná (útvary na stěnách připomínají květák či mýdlovou pěnu).

spolužáci z U3V před odchodem na prohlídku jeskyně Na Turoldu; foto F. Janeček

Zmínky o jeskyni pocházejí už z konce 17. století, vše se ale změnilo s těžbou vápence – část lokality byla tím poničena. Současný systém chodeb objevený v roce 1951 byl během následujících desetiletí zpřístupňován, od června 2004 je pro návštěvníky otevřena trasa o délce 280 metrů. Vrch Turold byl prohlášen přírodní rezervací – existuje tu ještě několik dalších jeskyní.

Na infotabuli je psáno, že jeskyně vznikla na zlomcích a puklinách ve vápencích druhohorního stáří, které prošly alpínským vrásněním – přiznávám, že si plně nedokážu představit význam uvedených slov, ale to, co jsem měla možnost v labyrintu chodeb a v tzv. Jezerním dómu v hloubce 37 metrů vidět, mě zcela zaujalo svou výjimečností! Jen avízované smaragdové jezírko pohltilo sucho…

Ve vyhrazeném prostoru byly vystaveny zdejší archeologické nálezy: úlomky mamutích stoliček a klů, medvědí kosti, též kosti tura a koně, skořápky druhohorních mlžů – v mé fantazii defilovali tvorové, žijící zde před miliony let… V našich dobách tu nalezli zimoviště chránění netopýři a vrápenci.

malá expozice hornin, minerálů a úlomků kostí zvířat nalezených ve zdejší jeskyni a blízkém okolí; foto F. Janeček

Během krátké cesty autobusem do centra Mikulova jsme museli přepnout do zcela jiné sféry – před námi byla návštěva synagogy s výkladem o historii zdejších židovských obyvatel. Velice jsme o vstup do výjimečné budovy stáli – když jsme v roce 2012 navštívili Mikulov, byl objekt, právě procházející rekonstrukcí, veřejnosti nepřístupný.

Horní synagoga v Mikulově pochází z roku 1550, dnešní architektonické pojetí je výsledkem barokní přestavby po požáru v roce 1719; foto F. Janeček

Na galerii v synagoze byla řada výstavních panelů se skvělými texty – ofotila jsem je, doma pročetla a pořídila výpis, který předkládám – záleží na vás, zdali se začtete. 🙂

Nejstarší písemná zmínka o Židech v Mikulově se vztahuje k roku 1369, ale židovská obec vznikla až před polovinou 15. století. Židé, vypovězení na počátku 15. století (a pak i v pozdějších letech) z Vídně a Dolních Rakous, se uchýlili do Mikulova. Důležitým hlediskem byla strategická poloha města na obchodní cestě z Vídně do Brna a vstřícný postoj vrchnosti – rodu Dietrichsteinů.

Soužití křesťanského a židovského obyvatelstva bylo bezproblémové. Od poloviny 17. století do poloviny 19. století se Mikulov stal politickým, kulturním a duchovním centrem moravských Židů – sídlila tu nejvyšší židovská škola ješiva a zemský rabín – uveďme jen slavného rabbi Löwa, zvaného uctivě Maharal, kterému umístili pamětní desku na budově bývalého zemského rabinátu Moravy a Slezska (dnes hotel Tanzberk).

V první polovině 19. století zde žilo 3 500 Židů, což bylo 42% všech obyvatel města – po Praze to byla druhá největší židovská obec v českých zemích. V té době bylo v Mikulově asi 12 synagog či modliteben, o většině z nich nejsou už žádné zprávy, jen Horní synagoga pod zámeckým kopcem, zvaná též Stará škola, se nyní skví v bývalé kráse.

interiér synagogy je bohatě zdobený štukami a hebrejskými liturgickými texty; www.svatosi.cz

Židovská čtvrť bývala rozložená na západním úbočí zámeckého vrchu, po poslední válce prošla několika demolicemi. Z původních 317 domů na ploše 13,5 hektaru přečkalo do dnešních dnů jen 90 – polovina z nich je chráněna jako kulturní památka. Řada domů má ještě renesanční jádro, barokní klenby či klasicistní fasádu s mnoha historickými stavebními prvky.
V roce 1848 získali Židé plná občanská práva a začali odcházet do velkých měst za lepšími podmínkami, což bylo příčinou zaostávání zdejší židovské čtvrti. Úplný zmar a zkázu způsobila tragédie druhé světové války.

dietrichsteinský architekt Christian Alexandr Oedtl, který řídil i přestavbu zámku, sklenul čtveřici kupolí do čtyřsloupového pilíře uprostřed haly – dnes je to již poslední synagoga tohoto typu v naší republice

Synagoga značně zchátrala v prvních letech po válce, pak se v 80. letech opravovala, rekonstrukcí procházela během posledního desetiletí – teď slouží ke kulturně-společenským účelům.

V dnešním krásném letním dni by byl hřích nevstoupit do okázalých zámeckých zahrad, podívejte se na fotografie, které jsou převážně dílem Františka Janečka – Mirek je nemocný a moje snímky mají velké slabiny.

vstup do areálu mikulovských zámeckých zahrad; foto F. Janeček
zámek v Mikulově, jehož historie sahá do roku 1249, vyhořel na konci druhé světové války, v 50. letech byl opraven; v současnosti slouží jako Regionální muzeum, kde je několik expozic, např. bytové zařízení a doplňky od gotiky po empír, obrazárna, archeologické muzeum, ve sklepích je vinařská expozice; www.svatosi.cz
původními vlastníky zámku byli Liechtensteinové, od konce 16. století patřil rodu Dietrichsteinů – dnešní podoba je z roku 1719; foto F. Janeček
při výstupu na zámecký vrch se nabízí hezký pohled na jednu z dominant Mikulova, Kozí hrádek – dělostřelecká věž s ochozem a střílnami byla na kopci vybudovaná v 15. století, dnes je dochováno jen torzo stavby; foto F. Janeček

Na svahu Kozího hrádku byl v polovině 16. století založen ve značně členitém terénu židovský hřbitov. Byl postupně rozšiřován, až se se svou dvouhektarovou rozlohou stal největším na Moravě – je v něm zachováno 4000 kamenných náhrobků, nejstarší čitelný pochází z roku 1605.

výrazným architektonickým prvkem jsou církevní stavby na Svatém kopečku u Mikulova; www.svatosi.cz
Svatý kopeček (dříve Tanzberk) při pohledu z líbezného mikulovského náměstí; www.svatosi.cz

Vápencovým bradlem jsme kolem křížové cesty vyšli po necelých třech kilometrech na vrchol Svatého kopečku a užívali si výhledů – byli jsme tu několikrát, proto jsme se především soustředili na detailní prohlídku panoramatu.

kaple sv. Šebestiána a zvonice pocházejí z první poloviny 17. století; na památečním obrázku je Dr. Smrčka uprostřed svých studentů; foto F. Janeček
výhled na Mikulov ze Svatého kopečku; vzácný snímek fotografa Františka Janečka pořídila Míla Bradová
tato fotografie Mikulova se nikdy neokouká; foto F. Janeček

O Turoldu, Mikulově a Svatém kopečku jsem psala ve článcích provázených fotografiemi: Valtice a okolí 2011, 2012 a Pálava 2018.

rozverní studenti na výletě v Mikulově; foto Míla Bradová

Čas běžel jako splašený – na benediktinský klášter v Rajhradě, resp. na opatský kostel sv. Petra a Pavla, nám zůstala hodinka – tu jsme chutě využili a netrápili se, že kvůli pozdně odpolední hodině nenavštívíme Památník písemnictví na Moravě – do sytosti jsme v jeho skvělých expozicích (i v klášterním kostele) pobyli v listopadu 2017 při návratu z Posledního puchýře v Bučovicích.
Proto závěrem jen několik Františkových fotografií z chrámu:

opatský chrám sv. Petra a Pavla v Rajhradě – vstup do interiéru
mramorový oltář byl zhotoven roku 1898 v Brně
oltář sv. Scholastiky, sestry sv. Benedikta
každý z oltářů v klášterním kostele v Rajhradě má vedle náboženského určení též hodnotu uměleckou a zároveň je učebnicí historie

Jediná skvrna na tomto krásném dni byla neúčast nemocného Mirka.

2 odpovědi na “Mikulov (a krátké zastavení v Rajhradě)”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*